Mohl
jsem letět, ale ještě jsem před sebe pustil Jirku,
který před chvílí
přistál. Sotva jsem se připravil, tak hlásí,
že se porouchalo auto a je po
lítání. No není to k vzteku, nemůžu už
i za to? Trochu jsem si zablbnul s padáčkem a když
jsem ho začal balit, najednou auto zprovoznili. Takže hurá do
vzduchu!
Přede
mnou se oba Jirkové chytli a odletěli, teď je všude zataženo a nic nepotkávám.
Netrvalo
dlouho a jsem zpět. Radek se dnes taky nechytá.
Jirka
se vrací z přeletu a jde do toho znovu. Ptám se
Michala co on a prý že když
mu půjčím křídlo, aby si své nezamazal, tak to
zkusí. Já už letět nechci, tak souhlasím.