Ve
čtvrtek 1.8. bylo nádherně, to by se to lítalo, jenže já z práce nemohl a
nikdo se u nás ani nehlásil.
Konečně
se po dlouhé době lítací počasí udělalo na neděli 4.8.19, alespoň podle
předpovědí.
I
když byla neděle, moc
zájemců se nepřihlásilo a hlavně ani
nebyl žádný vlekař, takže jsem to vzal na sebe a
vyhlásil to na jedenáctou v Rancířově. Díky
vlekání jsem nefotil, takže - první
letěl Jirka, pak na dva pokusy Vaňous a nakonec Ivan, nikdo
další už nebyl. Pěkně to chodilo a všichni mi
odletěli.
Lítání
jsem měl s sebou a tak jsem si to s Frantou domluvil na vlek bez obsluhy.
Vysílačky jsme na sebe měli, poslal jsem ho s autem trochu dál, ať máme
delší šňůru, pak to zabrzdil naplno a jak jsem řekl, musel se rozjíždět pomalu.
Dali jsme to!
A taky
jsem se pěkně chytil. Fotek mráčků jsem udělal spoustu, takže se omlouvám, dal
jsem jich tu hodně.
Díky
malým políčkům v Rakousku jsou pěkně vidět hranice.
Plačovice,
Dešná, Dančovice.
A s Ivánkem.
Dešná
Tady se
zvedaly dva větroně a na druhé straně mraku Jirka. Ten to pak vzal dál na
východ.
Dešov
A
Ivan
se tam z mého pohledu pořád moří
v malých výškách, ale stále
letí!
Kam
mám letět? Na sever a východ je to dobrý,
na jih a západ špatný, jenže tudy bych se potřeboval vracet.
Vranovská
přehrada
Bítov
Rumburakov
a Rumbi nikde, asi nám nemává. :-)
Hrad Bítov
Vysočany
Loučím
se s pěkným počasím a zkouším to zpět, alespoň co nejblíže k Rancířovu,
auta máme tam. A na jihu prší!
Doufal
jsem, že to dám dál, jenže nikde mne to ani
nepřidrželo a navíc foukal protivítr. Přeletěl
jsem jen Korolupy.
Teď
mi
volá Ivan, kde jsem, že on je nad Bítovem. Konečně se
pěkně vyzvedal a nakonec to otáčí také za mnou.
Já po chvilce přistál vedle Uherčic, můj let je ZDE.
Počasí
přede mnou a za mnou.
Potřeboval
bych stopovat na Vratěnín, jenže tam je to zavřené, takže na Mešovice.
Počasí
se vylepšuje, Ivan letí s malou výškou
okolo mne a vypadá to s ním špatně.
Ještě ho
povzbuzuju, ať to dá až k autu, že mi nikdo nechce
zastavit. Do toho volá Vaňous, že návrat díky
počasí vzdává a letí dál na Znojmo.
Ještě
zkouším volat známým do
Dešné, jestli by pro mne nepřijeli, ale zrovna se to
nehodí.
Zamáváme si s Ivánkem, doletěl o kousek
dál, a šlapu a stopuju dál. Jeho let zatím
nemám, nepovelo se mu to stáhnout, až se mu z
dovolené vrátí ajťák, tak to prý
snad dá.
Nakonec
mi před Mešovicemi zastavilo nějaké děvče (zakázala mi focení) a vzala mne do
Vratěnína s tím, že kamarád za chvilku jede do práce do Slavonic a mohl by
mne vzít dál.
A vzal, dokonce až k našim autům. Taky jsem se dozvěděl, že se znali s Brejchou a
Panťou, chvíli jim při lítání i řídil a paní s nima letěla.
Dojel
jsem pro Ivana, ten se stopem dostal jen do Vratěnína, počkal na
mne v hospodě. Pokecal tu s kolařem a zjistili, že mají
v Lukách společné známé. To je náhoda, co?!
Dnes jsem jen snídal, pití mi zůstalo ve vlekacím
autě a přeletové pivíčko jsem zapomněl
doma, dal jsem teď alespoň malou limču.
Ivana
jsem hodil zpět a vyrazil pro Jirku, ten návrat zkusil taky a taky nedoletěl,
jeho let je ZDE. Ivana
jsem požádal, jestli by se neotočil pro Vaňouse, on souhlasil, jenže to jsme ještě
nevěděli, že ten to dal po větru až k Mikulovu, jeho let je ZDE. Taky jsem to později večer od Ivana
schytal! :-(
A
takhle se ještě kolem nás při návratu domů honily přeháňky.
Jak
jsem už psal ve vzkazech – „Dnes
to bylo suprové létání, kdo nešel a mohl, tak zaváhal!“ a za tím si stojím.
