O víkendu bylo u nás opět neletovo, zato následující celý pracovní týden bylo letovo téměř všude (na další víkend se to opět zkazí!). Z práce jsem se uvolnit nemohl, takže mi zbývalo se proletět pouze navečer s krosnou. Ve středu mi volal Martin, jestli nevyrazíme, jenže ještě v podvečer slušně pofukovalo od severu a tak jsem to odmítnul s tím, že lepší to bude i podle předpovědí druhý den.



Podle předpovědí ano, ale skutečnost byla jiná, v podvečer se zase od severu rozfoukávalo. I tak jsme se domluvili, že po sedmé startujeme.




Peč



V práci jsem se zmínil, že dnes půjdu létat, a tak mne kolega požádal, jestli bych jim nemohl přeletět nad barákem, že jeho pětiletý synátor Jakoubek má dnes svátek. Tomu se to prý hrozně líbí, tak že by to pro něho měl jako překvapení. Tak letím tam, do Velké Lhoty. Původně jsem přemýšlel, že bych mu tam hodil nějaké bonbóny, jenže jak? Kdysi to jedni zkusili s Bomparama a nasála to vrtule (a poničily ji), celý pytlík by mohl někoho zranit či něco rozbít, a gumové by se vysypaly a nebyly by k jídlu. Nakonec tedy nic nevezu, průlet musí stačit.



Martina nikde nevidím, zatím letím sám, on mne klidně dožene.



Volfířov



Stále to mám proti větru, letí to pomalu, ale co tam, nebudu v rotoru? Hned mi hlavou proběhlo děsivé video, na které jsem nedávno koukal, to je ZDE.



Šach



Jsem tu. Letím níž a jak to se mnou začalo házet, raději přidávám plyn. Zvedám se a po dvou otáčkách letím pryč. Stačil jsem jen krátce zamávat a zakopat nožičkama. A udělat jeden snímek.



Řečice



Odpoledne jsem volal i Zbyňkovi, jestli se s Františkem nepřidají, jenže se jim to nehodilo, ale ať jim uděláme nízký průlet nad jejich letištěm, že nás tam budou vyhlížet. Takže letím za nima na Budíškovice. A zase asi proti větru?!




Najednou se tu objevil Martin, až později mi řekl, že ho to po startu pěkně vyškolilo, takže se raději držel vysoko.



Prostřední Vydří




 


Kostelní Vydří





Dačice















Borek



Dobrohošť



Martin to má rychlejší, poletuje po okolí. Už máme jen přeletět les, Budíškovice máme na dohled. Jenže najednou se zvedáme i na volnoběh, to by ještě šlo, pak do toho dostáváme nárazy větru, že máme plné ruce práce. Co se to děje? Je to jak na rozbouřeném moři! Je to nakloněná stráň ke slunci, k tomu rozhycované lesy, přehřátý vzduch a severní či východní vítr, nemá to nějaký vliv? Termiku občas létám i s tímhle na zádech, ale tohle je něco úplně jiného! Po chvilce to oba vzdáváme a raději letíme domů. I tak si to užíváme, přes 7 minut jsem ani foťák nevzal do ruky!



Druhý den mi další kolega v práci, který stál u svého baráku o 500m níž pode mnou, říkal, že bylo vidět, jak to tam se mnou pěkně cvičí.



Nakonec jsem byl rád, že jsem to doletěl zpátky a že už jsem na zemi, můj hodinkový let je ZDE. Později mi i Martin potvrdil, že si to taky pěkně užíval a že měl obavy, až mu řeknu, že byl měkkej, ale v tomhle jsme se shodli. No a že jsem měl letět včera s ním, že proti dnešku to byl olejíček. :-(



Jak je z naší místní meteosondy poznat, zrovna při našem letu se nárazově rozfoukalo nejvíc (červená ve 20 hod.).



Původně mi Zbyněk vyčinil, že jsme nepřiletěli, ale když slyšel mé zážitky, vzal všechno zpět a řekl, že to bylo správné rozhodnutí. Naštěstí alespoň Jakoubek z toho měl radost, doma prý řekl: „Taťko, to bylo nejlepší překvapení!“


Dnes to pěkné nebylo, ale i tyhle zážitky mají své kouzlo!

Vlasta
http://www.pgv.cz/