O
víkendu
bylo u nás opět neletovo, zato následující
celý pracovní
týden bylo letovo téměř všude (na
další víkend se to opět zkazí!).
Z práce
jsem se uvolnit nemohl, takže mi zbývalo se proletět pouze navečer
s krosnou.
Ve středu mi volal Martin, jestli nevyrazíme, jenže ještě
v podvečer slušně
pofukovalo od severu a tak jsem to odmítnul s tím,
že lepší to bude i podle předpovědí druhý
den.
Podle
předpovědí ano, ale skutečnost byla jiná, v podvečer se zase od severu rozfoukávalo.
I tak jsme se domluvili, že po sedmé startujeme.
Peč
V práci
jsem se zmínil, že dnes půjdu létat, a tak mne kolega požádal, jestli bych jim
nemohl přeletět nad barákem, že jeho pětiletý synátor Jakoubek má dnes svátek. Tomu
se to prý hrozně líbí, tak že by to pro něho měl jako překvapení. Tak letím
tam, do Velké Lhoty. Původně
jsem přemýšlel, že bych mu tam hodil nějaké
bonbóny, jenže jak? Kdysi to jedni zkusili
s Bomparama a nasála to vrtule (a poničily ji), celý
pytlík by mohl někoho
zranit či něco rozbít, a gumové by se vysypaly a nebyly
by k jídlu. Nakonec tedy nic nevezu, průlet musí
stačit.
Martina
nikde nevidím, zatím letím sám, on mne klidně dožene.
Volfířov
Stále to
mám proti větru, letí to pomalu, ale co tam, nebudu v rotoru? Hned mi hlavou
proběhlo děsivé video, na které jsem nedávno koukal, to je ZDE.
Šach
Jsem
tu. Letím níž a jak to se mnou začalo házet,
raději přidávám plyn. Zvedám se a
po dvou otáčkách letím pryč. Stačil jsem jen
krátce zamávat a zakopat nožičkama. A udělat jeden
snímek.
Řečice
Odpoledne
jsem volal i Zbyňkovi, jestli se s Františkem nepřidají, jenže se jim to
nehodilo, ale ať jim uděláme nízký průlet nad jejich letištěm, že nás tam budou
vyhlížet. Takže letím za nima na Budíškovice. A zase asi proti větru?!
Najednou
se tu objevil Martin, až později mi řekl, že ho to po startu pěkně vyškolilo,
takže se raději držel vysoko.
Prostřední
Vydří
Kostelní
Vydří
Dačice
Borek
Dobrohošť
Martin
to má rychlejší, poletuje po okolí. Už
máme jen přeletět les, Budíškovice máme
na dohled. Jenže najednou se zvedáme i na volnoběh, to by
ještě šlo, pak do
toho dostáváme nárazy větru, že máme
plné ruce práce. Co se to děje? Je to jak
na rozbouřeném moři! Je to nakloněná stráň ke
slunci, k tomu rozhycované lesy, přehřátý vzduch a
severní či východní vítr, nemá to
nějaký vliv? Termiku občas létám i s tímhle
na zádech, ale tohle je něco úplně jiného! Po
chvilce to oba vzdáváme a raději letíme domů. I
tak si to užíváme, přes 7 minut jsem ani foťák nevzal do ruky!
Druhý
den mi další kolega v práci, který
stál u svého baráku o 500m níž pode mnou,
říkal, že bylo vidět, jak to tam se mnou pěkně cvičí.
Nakonec
jsem byl rád, že jsem to doletěl zpátky a že už jsem na
zemi, můj hodinkový
let je ZDE. Později mi i Martin potvrdil, že si to taky pěkně
užíval a že měl obavy, až mu řeknu, že byl měkkej, ale v tomhle
jsme se shodli. No a že jsem měl letět včera s ním, že proti
dnešku to byl olejíček. :-(
Jak je
z naší místní meteosondy poznat, zrovna při našem letu se nárazově rozfoukalo
nejvíc (červená ve 20 hod.).
Původně
mi Zbyněk vyčinil, že jsme nepřiletěli, ale když slyšel
mé zážitky, vzal
všechno zpět a řekl, že to bylo správné
rozhodnutí. Naštěstí alespoň Jakoubek z toho
měl radost, doma prý řekl: „Taťko, to bylo nejlepší překvapení!“