Je pátek ráno 15.3.19. Brzo
vstávám, abych si vyfotil východ slunka. Mám smůlu, vychází za horama.
Vajíčkový tajin se musí
hned promíchat, aby se nepřipálil.
Dnes to jdu také zkusit dřív,
více funět má až za chvíli.
Start
byl divočejší a jak mi
to většinou vychází, čím
horší start, tím lepší
polítání. Tak uvidíme!
Jó, hned jsem se pěkně
vyzvedal a dozadu to šlo pěkně, jenže teď jsem níž a níž. Je to asi třetí údolí a
jestli tady skončím, nejspíš se budu vracet dva dny.
Ve vysílačce slyším, že Dáďa
někde vyhnil, zrovna on, tak co já!? Tady je od Honzi jedna jeho fotka ještě nad hotelem.
Já se pak přeci jenom vyzvedám,
ale je to takové hravé a říkám si, proč jsem to zase nenechal až po čtvrté hodině.
Návrat se povedl, ještě
letím dál k vysílačům.
Dál nic moc a když to
stočím k přistávačce, občas hučím pěti metrama dolů a dopředu to neletí.
Náš hotýlek v horách
Přistání bylo takové hravé, dokonce mi to i klaplo,
video mám ZDE a přihlášený let ZDE.
Hned pod přistávačkou je
občerstvení.
Dáďa dorazil stopem i s pomerančema.
Navíc k tomu dostal výslužku!
Honza přistává
Pak rozdával bonbóny
Tady jsem chtěl zastavit,
že si udělám pár fotek. Zastavili mi, ale pak hned ujeli.
Chlapi mě tam hned pozvali
na marockou whisky – jejich čaj.
A pak jsem si stopnul náklaďák. Kolegové čekají za rohem a fotí si mne, to jsem ale nevěděl.
Vysadili mne u hotýlku. Že
vedle řidiče ještě sedí tři ženský, jsem zjistil až teď, ale fotit si tady baby
se nesmí.
A tímhle fárem jsem jel!
Někdo si po pěkném dnu dá
vínko, jiný před večeří předkrm.
