Dnes je pátek 15.3.2019
a
snídáme na terase. Je tu chladněji, ale jak se objevuje
sluníčko, krásně nám
prohřívá záda a lechtá nás po
tvářích. K snídani jsou míchaná
vajíčka na
zelenině. Bašta. Domlouváme se s Milčou a Ománem,
že projdeme druhou stranu kopců.
Vendelín si vyhlídl stejnou stranu,
kde byl včera, ale jde na další kopce. Nakonec jdeme 4. Míša se přidává taky. Na
cestu nás vyráží víc, ale ostatní
zůstávají v hospůdce v průsmyku a vrací se zpět
lítat.
První kopec je
prubířským kamenem. Jdeme
kozí stezkou
přímo nahoru. Pod nohama nám podkluzují kameny a
líně se sunou dolů. Vítr krade
Míše šátek a odnáší si
ho někam hodně daleko. Když se vyškrabeme na první
vyhlídku, vidíme jak startují první
padáčky. Jsou hluboko pod námi a zvedají
se, aby nás během chvilky přestoupaly a zmizely nám z
dohledu. My zdoláváme
jeden vrchol za druhým. Někdy to jde pěkně, někdy se
šplháme přes větší kameny.
Nikoho nepotkáváme, jen občas se nad námi
líně pohupuje padák.
Krajina je tu kouzelná a
kouzlo se objevuje i mezi námi, to bude Honza koukat, jak jsem se mu
rozdvojila. No nevím, jestli bude rád...
Najednou
se před námi
objevuje plot. Je od mufloní obory. Jdeme podél něj
dál a dál, výš a výš....
Konečně potkáváme človíčka, je to pasáček
koz. Prohlíží si výletníky, ale
nevypadá, že ho naše přítomnost nějak udivuje. V
klidu kráčí kamsi za kopec.
Kozy kam se podíváš!
Plot
je nekonečný a
cesta obtížnější. Když vidíme, že se plot
táhne na další vysoký kopec a
nevypadá, že by končil, domlouváme se, že ho
zkusíme podlézt a sejdeme na
cestu, která se dole v údolí klikatí. Jsme
ve 2.700m a jít výš už nemáme čas. V
jednom místě je plot trochu uvolněný.
Podlézáme ho a jdeme po vyšlapané
cestičce, doufajíc, že nás dovede dolů. Na obzoru před
námi se něco mihne, jsou
to 4 mufloni. Jak rychle se objevují, tak rychle mizí za
horizontem. Ani
nestíhám vytasit mobil a udělat fotku.
Scházíme
dolů, až na
širokou hliněnou cestu, která nás
přivádí k zamčené, železné bráně.
Taková
maličkost nás už nezastaví. Za bránou je silnice
zpátky do hotelu a to je
výzva. Škrabeme se, holky přes sloupek a Oman rovnou přes
bránu, na druhou
stranu. Sláva a teď už po silnici "domů".
Cestou se ještě stavujeme na pomerančový džus. Tentokrát platí Míša to, za co jsme ráno pořídili 2 džusy, jí vystačí na 3 džusy a Colu, asi bude muset platit pořád.
Jo a jak dopadl Vendelín? Když zjistil, že jsme ho přestoupali o 20 výškových metrů, zahodil všechno, co měl u sebe (včetně trenýrek) a zmizel někam do skal....
Cestou se ještě stavujeme na pomerančový džus. Tentokrát platí Míša to, za co jsme ráno pořídili 2 džusy, jí vystačí na 3 džusy a Colu, asi bude muset platit pořád.
Jo a jak dopadl Vendelín? Když zjistil, že jsme ho přestoupali o 20 výškových metrů, zahodil všechno, co měl u sebe (včetně trenýrek) a zmizel někam do skal....
