Ráno po snídani vyrážíme
na cestu k Atlasu. Cestou nás Bery upozorňuje na různé zajímavosti a vypráví o
Maroku. Má to tu po 20ti letech, co sem jezdí, zmapovaný dobře.
Cestou se stavujeme
doplnit zásoby ovoce a pití. V horách je chudo. Většina bere i mandarinky. Prodávají v tašce 3kg za našich 13 Kč. No
nekup to!
Zastavujeme se na
benzínce pro naftu. Za ní je dvorek. Kvetou tu pomerančovníky a úžasně voní.
Jeden místní pán nás upozorňuje, že tu můžeme vidět i páva. Ještě rychlá kávička a nasedáme.
Cesta je daleká. Jedeme dál k horám, potkáváme zvláštní strom.
Jmenuje se "Kozovník arganový " a jinde na světě se nevyskytuje. Kozy
jsou všude i na nejtenších větvičkách.
Kolem nás se krajina
začíná měnit, roviny s občasnými
kopečky
rostou do výšky. Škrabeme se výš a
výš, až zastavujeme na svažitém, hrbolatém
terénu, kterému se při velké fantazii dá
říkat louka. Jsou tu nízké keříky
levandule, bodláků a různých jiných rostlin. Bery
vysvětluje, jak se tu lítá a
hlavně přistává. Kopec, na jehož závětří se
přistává, se jmenuje Anal. Tak to
máme z Ďoury přímo do Análu. To jsou
vyhlídky. Dál už neposlouchám, jdu si
natrhat levanduli a fotit. Tady do vzduchu nepůjdu. Nechám, ať
to prověří jiní.
Před 4 roky jsem to tu zkoušela a nebyla jsem nijak
nadšená. Prostě pro mě
kopce nejsou, tak proč se trápit.
Tady je místo, kde to chodí pořád.
Vyjíždíme nahoru k malému hotýlku. Ubytováváme se a kluci si vybalují mazlíky.
Startuje Honza, Bzíra, Kozleek a Boeing, jeho zajímavý start mám na videu ZDE. Vítr zesiluje a tak ostatní čekají.
Jedna pěkná fotka od Honzy.
Já, Míra, Hanča s
Peterem a Milča s Ománem na nic nečekáme a vyrážíme nahoru na vrchol k
vysílačům. Vendelín vyběhl prozkoumat kopce hned, jak se ubytoval. Vycházíme do sedla, kde
je malá hospůdka. Obhlížíme kameny, co tu jsou vystaveny k prodeji. Místní
prodejce a hospodský v jedné osobě nás upozorňuje, že cestou si můžeme nasbírat
malachit. A má pravdu, cestou ho opravdu potkáváme.
Jdeme a za hoďku a půl jsme u vysílačů. Vycházíme ještě na vedlejší kopec, protože je vyšší. Výhled je kouzelný.
Vlasta – Já si místo čekání a nebo výšlapu stopnul auto a při cestě nahoru fotím naší výšlapovou partičku.
Když
odbočovali dolů,
nechal jsem se vyložit a za chvilku mi jel pěkný spoj k
našemu hotýlku. Název jsem nevěděl a tak jsem
průvodčímu ukázal fotku.
Tady zase míjím naši partičku.
Cesta trochu divoká, krátké video mám ZDE.
Zatím tu máme klid, tak se můžu věnovat článečku. Jen jestli to vůbec někdo čte?
Blíží se čtvrtá hodina, už to bude klidnější a tak jdeme na to.
Nad 3.500 m n.m. už dopínám kombinézu ke krku.
Krásný Anal. Stromy jako by kopírovaly vrstevnice.
Mám obavy z přistání, není to tam žádná sláva a aby už nebyla tma.
Přistání dobré, jen jsem musel zakřičet, aby se ty kozy rozprchly. Klučina je pak musel nahánět dohromady.
Kluk je prý Abdul a pomohl mi s balením. Dal jsem mu nějakou tu minci, ovšem tatík mu to hned zabavil.
Nějak
na mne zapomněli,
tak jsem tu sám a museli pro mne poslat Dana. A foťák už
druhý den protestuje, nevím, jestli to tady se mnou
vydrží. :-( Něco už zachraňuju mobilem.
Večer na terásce jsem
chtěl Míšu oblbovat s hvězdičkama, jenže jich znala víc než já. Uspěl jsem
až s malým valčíkový tanečkem, to už nás nikdo nevyfotil. :-(
A takovéhle dostáváme pozdravy z domu. Je vidět nějaký rozdíl?
Pokračování příště.