A okolí.
Míra říkal, jestli nás nedovezli do Afghánistánu. :-)
Ráno se hrneme na
snídani jak velká voda. Máme hlad jak na jídlo, tak na zážitky. Na stole se
objevuje čerstvý chléb, palačinky, houstičky, sýr, marmelády, pomerančový džus
a vynikající mátový čaj. Nacpaní k prasknutí jedeme lítat.
Jedeme na vedlejší kopec, protože včera, když jsme přijeli, se francouzům stala nehoda a kopec je uzavřený.
Cestou se stavujeme na
maličké farmě, kde chovají koně a velbloudy. Líbí se nám a tak nám Bery na
zítřek domlouvá výlet na těchto mazlících. Dopoledne je času dost, severní
strany kopců, na kterých se tu létá, začínají fungovat až po poledni.
Zastávka na tržišti a nákupy.
Jsme tu. Prohlížíme si nejprve přistání. Jedná se o vyschlé koryto řeky vedle pískového hřiště.
Stojí tu i malá
hrnčířská dílna. Času je dost a tak se jdeme ještě mrknout, jak se vyrábí
všudypřítomné tajiny. Venku fotit nesmíme, ale uvnitř už ano.
Startovačka je parádní a vzduch nás přívětivě přijímá do své poklidné náruče. Každý si lítá, jak je mu libo
Na přistání čekají profesionální baliči, jsou neodbytní a musíme platit. :-)
Když to náhodou někomu nevychází, dole už čeká připravené auto a vyváží piloty znovu nahoru.
Boeingovi při startu vypadává záložka, naštěstí na něho včas volají a on start ruší.
Po vymotání a opravě záložky už další vychází.
Navečer se spokojeni vracíme domů, k Abdulovi.
Ráno začali se základama a takhle to vypadá teď.
