V neděli 10.3.18 odjíždíme na letiště, po cestě míjíme Ranou.
Tady mne vysadili a Zdenča odváží vnuka k nám na prázdniny. Po chvilce se postupně všichni scházíme.
Let má zpoždění, místo ve 12.25 nám to posunuli na 14. hodinu.
Boeing 737-800
Při startu mokrá okna od deště rychle osychala.
Boeinga posadili dopředu, takže k zemi jsme šli rychle, na přistání s námi dost bouchli.
Pavel nás už čekal na letišti, před chvílí se zbavil třetího turnusu a jak už jsem psal v minulém dílu, my jsme poslední.
Tady máme naše další řidiče
– Dan a Tack. Tack je maročan, ale česky umí perfektně. A
jak říkal, děkuji se prý
řekne šukran, né šukat, prostě už tu
češtinu zvládá po všech
stránkách.
Ještě se zastavujeme v obchoďáku pro alkohol, jinde ho prý nekoupíme.
Odjezd na naše první ubytování - k Abdulovi do Aguegour.
Míšu uvítal domácí a nás pěkné pokojíčky.
Sice je už po deváté hodině, ale právě nám připravují večeři. Čekání si někteří pěkně užívají.
A tady je Peťo, který údajně tento náš výlet vyprovokoval. Je to šikula, flaška kolovala a tak si přesedával. :-)
Hlad je hlad, takže jsme se nafutrovali (alespoň já), že ještě bude nášup, to jsme netušili.
Tajin – tohle vaření nás tu bude provázet po celou dobu výletu. Je tam maso a zelenina a celé se to v tom podusí.
Na závěr mandarinky, ty tu budou také pořád. A tihle se tu o nás vzorně starají.
Pavel všem nabil telefony na místní datovou síť. A muselo se to vše zapít. Mně teda víno chutnalo víc!
