Pak ještě potkávám slušný
výtah a dostávám se až k základnám.
Točím tu i s jedním
větroněm.
Zkouším letět dál na
východ. I kdybych chtěl, vychladlou krosnu už za letu nenastartuju, takže se
musím snažit.
Stále to pěkně funguje a
skáču od jednoho mráčku k druhému, občas se jim už musím vyhýbat a taky
dávat ouška.
Kousek
za Jemnicí to
otáčím zpět, ale už mi to tak nejde a vypadá to na
brzké přistání. Jenže kde přistát? Loučky
nikde a na polích je stále ještě nesklizené
obilí, řepka a kukuřice.
Pak se zachytávám a pomalu zvedám,
ale stále mne to tlačí na jih.
Když jsem před hranicema nabral výšku, letím zpět
pod pěkný mráček a postupně se dotahuju pod základnu.
Už není na co čekat a
zkouším doletět co nejblíže k domovu.
Vypadá to dobře,
návratovku dám. Tohle je Urbaneč.
Peč
Aby pro mne nemuseli jet, přistanu co nejblíže k baráku. Loučka pěkná, ale bokem na
vítr, takže vybírám strniště.
Přistávám po více jak
dvou hodinkách bez motorového pohonu, ale s 30kg zátěží navíc, můj let je ZDE.
Tohle bylo mé největší už
bezmotorové stoupání, těch pět géček by tam dnes bez zátěže nejspíš bylo! :-)
Večer jsem do vzkazů
napsal -
Dnes to u nás bylo počasí roku a tak doufám, že ti,
kteří dnes mohli s náma lítat a i tak se na nás vybodli a zkazili nám to, že si
nafackovali a ještě se všem omluví! Já si alespoň později pomohl krosnou a
pěkně si i s tím železem na zádech bezmotorově zalítal.
Zatím se nikdo
nepřiznal, tak uvidíme. V pátek 20.7. se na létání už domluvili a když se služebním
autem vracím na základnu, u Vnorovic vidím někoho s padáčkem přistávat.
Je to Lenka a tak ji hodím zpět na Pěčín.
V sobotu
to s počasím
nevypadá dobře a tak se s vnukem vydáváme na
třetí pokus o nalezení zásnubní
kešky.
A ještě tu mám jednoho letce,
co nám nedávno přespával na baráku. Večer z břízolitu upadl a pak nám odletěl.
