Před ní se mi ve vysílačce ozval Vlasta Š., který už seděl na zemi a čekal na Janču. Říkala jsem mu, ať jde ještě jednou, ale už nešel. Mě se zatím dařilo, tak jsem to zkusila natáhnout k Moravským Budějovicím. Kousek před nimi už jsem myslela, že to nedám a začala vyhlížet louku na přistání. Ještě jsem trochu hledala po okolí a vyplatilo se. Nad lesíkem jsem našla stoupák a brzy jsem se zase vyzvedala. Tady se ke mě znovu přidal Michal a potom, co mi vynadal, že netočím stoupák až do základny (tam se mi nechtělo, protože mi tam byla zima), jsme se domluvili, že spolu poletíme na Znojmo. U Znojma byla modrá díra, kterou jsme prolétli. Já jsem ztratila docela výšku a už se mi moc dál letět nechtělo. Michalovi jsem řekla, ať letí dál a nečeká na mě, že si tady někde přistanu. Moc vážně mě nebral a když mě přistihl, že prolétávám stoupák, dostala jsem od něj znovu vynadat. Chvíli jsem marně bojovala s Termoskou, který asi nechtěl, abych už přistávala, až jsem si nakonec uvědomila, že už se můžu hezkou chvíli kochat pohledem na Pálavu. Do té doby jsem si jí vůbec nevšimla. Když jsem pak viděla, jak je blízko, řekla jsem si, že to tam dotlačím. Ale už jsem měla malou výšku a moc mi to nešlo. Kdybych se aspoň dostala přes Dyji. Nakonec jsem ještě jeden stoupák našla a přes řeku si po 89km doklouzala pod Pálavské vrchy. Můj let je ZDE.
Šťastná jak blecha v kožichu jsem hned po přistání začala lovit z batohu svačinu a pomalu zpracovávat myšlenku, jak se dostat domů. Zkoušela jsem volat Michalovi jestli už přistál, ale měl vybitý mobil. Rosťa, který letěl kus za námi, přistál u Znojma a už byl na cestě domů. Já jsem přistála kousek u silnice na Pohořelice, takže zabalit mazlíka do batohu a zkusit štěstí na stopu. Asi po čtvrt hodině mi zastavilo první auto a já se přesunula kousek za Pohořelice, tam jsem strávila trochu víc času než mi zastavilo další auto a já se začala přesouvat směrem Znojmo. Cestou na Znojmo se mi ozval Boeing, tomu už mezitím volal Michal, který přistával kousek od Lanžhotu. Boeing mě pak vyzvedl ve Znojmě a vyrazili jsme pro Michala. Domů jsem se dostala kolem jedenácté večer unavená, hladová a strašně spokojená :).
Ještě jednou děkuji Michalovi i Boeingovi.