Jak
Bzuk a Ťuk putovali za
sluníčkem, vlastně za pokladem
Jednoho
dne mi přistál v poště pozdrav od kolegy Vlasty.
Prý že se snaží se Zdenou
najít nějaký poklad. A nedaří se,
jestli prý máme chuť, můžeme se o
nalezení
pokladu pokusit. Nejdříve jsme si mysleli, že si
z nás chce Vlasta
vystřelit, ale zaujal nás zaslaný listing. Pěkně
sepsaný příběh a tak jsme se
rozhodli, že vyrazíme hledat. Navíc
nám Vlasta prozradil historii vzniku téhle
procházky za pokladem a bylo jasné, že tohle
prostě zkusit musíme.
V
sobotu
30.6.18 jsme dorazili na start do obce Mosty u Kunžaku asi kolem 11,00 hod.
Říkali jsme
si, že tak za hodinu :-D budeme hotovi a pak se budeme válet
někde u rybníka na
Zvůli. Ale vše bylo jinak ...
Zastavení
1 – Kaplička
Vojákova
zpráva nás nasměrovala do Mostů, kde na
návsi stojí kaplička. Nejdříve jsme
měli obavy, že tolik svatých se nemůže vejít do
tak malé kapličky a jak dáme
odpovědi na otázky z jeho zprávy.
K našemu překvapení nám byli
svatí
nakloněni a po malé chvíli bylo
potřebné slovo na světě. Takže rychlý přesun k
nedalekému památníku, kam
nás posílal i sám voják.
Tak tohle bude opravdu
rychlovka :-D
Zastavení
2 – Památník
Čekali
jsme od vojáka nějakou záludnost, ale nic
takového se nekonalo. Pokyny pro
další přesun jsme našli okamžitě,
souřadnice zadané do GPS ukazovali do míst,
které jsme už na svých pochůzkách
navštívili. Říkali jsme si, takhle
jsme za
chvíli na konci. To bude brnkačka.
Zastavení
3 – Pahýl
Cesta
na
další místo probíhala
pohodově a cestu jsme si krátili
sbíráním a
pojídáním
skvělých borůvek. Těsně před místem, kde jsme
měli hledat další indícii,
nám
borůvky v puse zkysly. Okolo potůčku samé bažiny. Za
potůčkem jsme uviděli
pahýl, který asi hledáme.
Hurá. Rychle jsem vykročil k cíli a v ten moment
jsem
okusil pocit pohraničníků, kteří
pronásledovali Krále Šumavy.
Stál jsem po
kolena v bahně :-( Super. Navíc pahýl, ke
kterému jsem špinavý od bahna dorazil,
nebyl ten pravý. Druhý také ne.
Vypadalo to, že máme smůlu, ale kačerská hrdost
nedovolila přestat v hledání. Poslední
zoufalý pokus slavil úspěch. Instrukce
pro další postup nalezena a taky jsme se
dozvěděli, že okolo jsou bažiny. No to
už jsme věděli. Zdá se, že voják si z
nás začíná dělat srandu. Kontrola, kam
máme jít dál. Sláva.
Souřadnice dalšího zastavení ukazovaly
do rybníka. Aspoň
se můžu umýt. Začínali jsme chápat,
proč jsme si měli vzít, podle rady, s sebou
ručník.
Zastavení
4 – Kámen v rákosí
Cesta
na
další zastavení byla přímo
procházkou růžovým sadem, v posledním
úseku cesta
rákosovým sadem. Všude plno borůvek.
Rybník je napuštěný pouze do poloviny
a
tak se dalo na potřebný kámen dojít
suchou nohou. Škoda, mohl jsem se umýt. Ale
hurá, máme další
indícii – prý obec na severu. To byl
nějaký seriál, myslím, že
by ho voják viděl??? :-D Chvíli nám
trvalo se zorientovat, ale pak už jsme
zcela neomylně vyrazili do obce Suchdol. Parádní
cesta po loukách s pěkným
výhledem, zakončená v nějaké
soukromé zahradě. Naštěstí na
nás paní domácí
nebyla zlá a poradila, kudy na náves.
Prý tam kdysi také zabloudil nějaký
voják.
Zastavení
5 – INFO cedule
V
Suchdole mají dvě info cedule. Jedna je Obce Kunžak, kde se
píše, komu utekl pes
a kdy budou vyvážet popelnice. No a druhá cedule
je dole u rybníčka a jsou na
něm informace o okolí obce Suchdol. Pěkné, ale
podle zprávy nám tady měl
zanechat informace také nějaký býk. Po
bližším ohledání INFO
cedule jsme
zjistili, že tady nechalo znamení plno zvířat -
lev, rak a taky býk. Některé
znamení mají u sebe písmena nebo
čísla. Voják asi blouznil a zanechal zde jen
nějaké obrázky. Ale co s tím????
Vypadalo to, že naše putování
ukončí nějaký
býk. Ale přece cestu jen tak nevzdáme. Snad
díky sluníčku či snad
špatné
konstalaci planet jsme delší dobu nevěděli, jak
dál. Ale kačerská ješitnost
velela pokračovat v pátrání. Pak v
nedalekém rybníčku zašplouchala
nějaká velká
ryba a to nás probudilo. Vždyť na
další indícii celou dobu
koukáme. Ta úleva. Krásné
slovo a pro nás velice známé
místo. Hurá, tady jsi nás
vojáčku potrápil, ale
nedostal.
Zastavení
6 – Dno budky, studánka
Jak
sladce nám chutnaly višně po cestě k
dalšímu místu. Velice dobře
známá cesta na
známé místo. Už jen z důvodu, že u
tohoto kamenu máme jednu ze svých krabiček.
Je tam nádherně. Voják nekecal. Na
spodní hraně budky pro
návštěvní knihu jsme
si přečetli další vojákův vzkaz. No
ale co dál???? Podobný pocit, jako
voják,
jsme měli i my – potřeboval jsem se umýt :-D a
napít. Ale kde vzít
studánku????? Co to po nás voják
vlastně chce???? Dost dlouho jsme seděli na
viklanu a prohlíželi mapu a dumali. Asi vojenské
mapy jsou podrobnější. Nic a
znovu nic. Tak jsme riskli cestu dál po modré k
Mostům. Na mapě byla nakreslená
nějaká voda, ale na místě nebylo vůbec nic. Tak
jsme se vrátili zpět ke kamenu
a chtěli využít jeho magickou sílu pro pomoc.
Pokud nepomůže kámen, tak balíme
a uznáme svoji porážku. Magická
síla kamene zafungovala, protože jsme nakonec
uviděli, v jedné z map, tu krásně modrou,
vytouženou značku studánky. Asi jako
my se musel radovat voják, když ke studánce
vyrazil.
Zastavení
7 – Studánka - choroš
No
na
místě samém to moc na studánku
nevypadalo, ale voda a mokro zde bylo. Rozdělili
jsme si strany a naše oči chtěly najít
nějaký choroš. Tak moc jsme chtěli
najít
další indícii. Je tam, JE TAM. Fakt je
na tom stromě choroš. Eva byla blíž a za
chvíli měla choroš i indcii v ruce. Tak tohle ti
vojáčku nevyšlo. S úsměvem na
tváři jsem vyrazil za Evou a dnes již podruhé
jsem objevil kouzlo bahenní
lázně. Opět jsem skončil po kolena zabořený v
bahně. Ale tentokrát to bylo
opravdové, hutné bahno. Dalo dost
práce se vůbec z něj vyhrabat a pohled na mé
nohy a boty byl žalostný. Kašlu na boty, hlavně
když máme indícii :-D. No ale
voják opět kličkuje. Prý najít
nějaké vodopády. Tady??? Kde?? No
paráda. Jdeme
hledat.
Zastavení
8 – Vodopád (trošku se vytratil z
nápovědy)
Po
menším
tápání nalezen potůček a i
nějaké malé kaskády zde byly. Ale co
hledat??? Tady
asi něco voják vynechal nebo trošku popletl. No a
tak jsme hledali okolo
kamenů. Našli jsme i nějakou studánku, ale
další indícii ne a ne
najít. Dlouho
a dlouho jsme prohledávali břehy potůčku a dokonce i
některé kaskády v potoku. Nic
a znovu nic. Nakonec bylo rozhodnuto – je konec.
Balíme a přiznáme porážku.
Voják vyhrál a jeho amulet zůstane nenalezen. A
tak jsme vyrazili po potůčku
dolů, vlastně domů. V zapadajícím
sluníčku se u jedné kaskády něco
zalesklo.
Srdce se nám rozbušilo jako hledači zlata někde
na Klondiku. Zlato! Ne, něco
cenějšího. Ve vodě ležel kámen a na
něm kovový štítek. To nemůže
být náhoda. Na
štítku je nějaký nápis, ale
pod rzí není moc čitelný.
Také tu leží od války
plno let. Ale poradili jsme si a řada čísel,
která se objevila, byla sladká odměna.
Bez zaváhání jsme na mapě začali, kam
nás voják posílá. BINGO!
Hurá!!! Je to
tam.
Zastavení
9 – Pod kamenem
Tohle
už
přece musíme dojít. Teď už nás
vojáčku nedostaneš. A nepomůže ti ani
další
bahno, voda, hromy a blesky. Takže rovnou za nosem, přímo tam,
kam ukazuje šipka
navigace. Voják už asi neměl sil na nějakou
další kulišárnu a k
našemu
překvapení jsme úplně v pohodě našli
další indícii – opravdu pod
kamenem. Při dnešní
cestě neuvěřitelné. No a dokonce odkaz na
další stage přímo souřadnicemi.
Krásná pastva pro oči a úleva.
Žádná hádanka k
řešení. Prostě pohoda :-D. Snad
na souřadnicích najdeme ptačí budku.
Zastavení
10 – Ptačí budka
Část
cesty k budce jsme dneska šli už potřetí :-D.
Ale nyní s úlevou. Úkryt amuletu
se blížil. Voják už byl asi znaven
hledáním úkrytu a volil celkem
pohodlnou
cestu. Odpolední sluníčko na loukách
nádherně hřálo a krajina je zde
fantastická. Možná byla dneska ještě
hezčí díky protrpěné cestě za pokladem
:-D. A hele, je tady. Fakt budka a dokonce s nadílkou. Dvě
čísla, které jsme
nikdy neměli rádi. V minulosti nám dost dlouho
trvalo, než jsme se naučili
projektovat bod z těchto dvou čísel a vždy to byla pro
nás černá můra. Voják
nezklamal a před cílem na nás vytáhl
těžký kalibr. Ale vojáčku, my už tohle
umíme a nás nezastavíš.
Tohle ti už nepomůže.
Stage
11
– FINÁLE – Poklad –
Vítězství – Výhled
Ne,
tohle
už prostě musíme dokončit i kdybychom tady měli
být do noci. Ten amulet musíme
najít. Vždyť jsme na konci. Tady nás už
vojáčku nedostaneš. Tady ne.
Zadáváme
do GPS údaje a nevěřícně koukáme, kam
nás GPS posílá. Doprostřed louky
!!!!!! Ne,
to není možné. Tam přece nic nemůže
být ukryto. Zachvátila nás panika, že
se
vrátila naše noční můra z
projektování bodu. Na určené
místo jsme se vydali s
nedůvěrou, nadějí a zvědavostí. Udělal si z
nás vojáček na závěr srandu a
amulet ukryl úplně někde jinde???? A pak jsme uviděli ten
trs trávy. Krásný
pohled a ještě lepší, když jsme pod
ním uviděli dřevěnou destičku a pod ní
-------------- KRABIČKA. Nádherný pocit. Je
dobojováno. Vítězství,
úleva. Jsme
u konce, vojákova skrýš nalezena.
Posadili jsme se u krabičky a nedočkavě jsme
ji otevřeli. Amulet jsme nenašli, ale za to byla
krabka plná pěkných placek pro
všechny nálezce, kteří
spíše létají než chodí. V zapadajícím
sluníčku jsme si
užívali vítězství a četli
nápisy na plackách. Ale
nejlepší čtení jsme objevili
pod víčkem krabičky. Tak to je paráda. Seděli
jsme u krabky, koukali do
nádherné krajiny a zkoušeli jsme si
představit, co se zde odehrálo před rokem.
Film Pretty Woman by zbledl závistí nad
českým človíčkem a jeho vyvolenou.
Krásné místo ve dne, ale v noci při
svíčkách nebo jen při hvězdách, tak to
je
kouzlo. Ani se nám nechtělo zvedat a odejít.
Rázem byly zapomenuty všechny
útrapy z dnešní cesty a bylo
nám fajn.
Na tohle místo se určitě vrátíme a
třeba
i se svíčkama :-D.
Cestu
za
pokladem jsme začali asi v 11.00 hod a u krabičky jsem
rozjímali někdy tak v
17,15 hod. Nachodili jsme určitě více než 6 km,
já si užil dvě bahenní lázně.
Strávili jsme skoro celou sobotu v
nádherné přírodě a dobře jsme se
bavili. Pro
nás skvělý zážitek. Dovedli bysme si
klidně představit uveřejnit tuhle krabičku
oficiálně na geocaching.com (akorát
pár malých úprav by muselo
být). Za nás
musíme poděkovat Kozleekovi za tuhle procházku.
Moc pěkný nápad.
Ale
hlavně chceme popřát novomanželům hodně
štěstí a pohody v té jejich
společné
cestě, která bude někdy stejně strastiplná, jako
ta cesta za krabkou.