Bassano 1.dil 6.4.18

Už v pondělí 2.4.18 jsem napsal Boeingovi, že to vypadá na pěkný prodloužený lítací víkend v Bassanu a jestli mne tam vezme sebou, což mi potvrdil. V úterý pak začala panika a domlouvali se další lidi i auta. Jenže ve středu mi Boeing volá, že ho skolila nějaká nemoc a že nejede. Zkouším další, ale všude je už plno. Píšu to tady i do vzkazů a nic. Takže se smiřuju, že nikam nejedu a páteční volno využiju na Všechově. Ve čtvrtek ráno mi pak pomoc nabízí Bery a později Jirka, oba jsou z Brna, tak je dávám dohromady, že se k nim přidám, jenže k nim dvěma se prý už do auta nevejdu. To jsem si pomohl, že jsem nebyl zticha, takže zase nic! Až v poledne mi volá Ivan, že mu jeden odpadl a mají místo. Mám na fofr, ve tři jsem doma a ve čtyři máme odjezd, PARÁDA! Poznámku o tom, že oni čtyři jsou všichni Ozoňáci a já jen Gradienťák, musím přetrpět, prostě když musíš, tak musíš. Oni ani já jsme na nich ještě nikdy neletěli, máme je nové (jen Jirka asi 2x).

Po cestě jsme potkali i pár přeháněk a musel jsem vydržet poznámky, že si sebou omylem vzali Tlakového Nížáka.

U mýtné brány v Itálii si nás zastavili a všechny proklepli místní policajti. Zabralo to dobře 20 minut, ale i tak jsme půl hodinky po půlnoci na místě. Dokonce tam seděla taková jedna pěkná holčina, která měla klíče od recepce a všechny nás tam pustila a rovnou zaregistrovala (já blbec si ji zapomněl vyfotit!).

Honem vše postavit a začíná večírek. Jen Kozleek nám dal košem, ale řekněte mu, že to se nedělá.

Je páteční ráno 6.4.18 a počasí vypadá nádherně.

V noci přijeli další a tak se tu pomalu potkáváme.

Před půl jedenáctou vyrážíme na kopec, na dolní startovačku.

Ozoňáci a můj nový Gradoš.

Po startu je všude spousta křídel a tak nefotím a raději se všem vyhýbám. Foťák vytahuju až později.

Asi ani nemusím nic komentovat, všichni piloti to tu znáte a kdo ne, tak o to nestojí, jinak by tu někdy lítal.

Dolní startovačka.

Startovačka na kobercích a rogalistická.

Chtěl jsem k památníku, ale byl stále v mracích.

Tady nad Malou Grappou jsem měl docela na fofr, abych se neztratil v mraku.

Vyrazil jsem i do rovin, tam to taky nosilo.

Naši asi takhle svá nová křidýlka vyfotit nechtěli, lítali si někde jinde.

Myslel jsem, že později mraky budou řídnout a zvýší se dostupy, ale opak byl pravdou.

Nebyl žádný velký problém se z rovin zase vyzvedat nad kopce.

Nakonec jsem ani další dny nevyzkoumal, co to mají za barákem, ale vypadalo to zajímavě.

Tady fotím a zkoumám, co to máme vedle kempu. Vypadá to na novou oficiální přistávačku i se stany.

Vyklesávám i nad naším kempem, ale na přistání letím na původní.

Je tu i terč pro ty, co to chtějí zkusit. Už to vypadalo, že to dám, ale lehce to přelítnu, Jirka mi fotku zatím neposlal. Po necelých třech hodinkách jsem na zemi, můj let je ZDE.

Poznáte další Ozoňáky? Kdo je kdo a kdo se trefil?

Ještě spolupráce, jak se to má balit.

Hanka tu měla kurzíky, ti asi jdou na večeři, my večírek rozjíždíme tady.

Když Ivánek spustil o pracovních zážitcích, tak se všichni lámali smíchy.

A takhle se to dnes mělo lítat!

Taky se mne ptali, proč jsem tak dlouho doma nelítal alespoň s motorem, až tady mi došlo, že jsem o tom nepsal. Takže to bylo díky tomu, že mi už křídlo neprošlo technickou, uprostřed mi prý naměřili nulu! Když jsem jim to tady říkal, smáli se a prý že to není možné, že by to bylo jak záclona.

Michal nás opět brzo opustil, zato jsme z karavanu přitáhli souseda, který pochází ze Švédska, taky padáčkář.

Musel ochutnat naše pití a pak donesl i to své.

Pokračování příště.