PPG 7.1.18

Jak už jsem psal v prvním dílu, sobotní létání nám v Náměšti ani blízkém okolí nevyšlo. Ovšem neděle 7.1.18 byla už posledním dnem, kdy platilo dočasné zrušení MCTR a MTMA Náměšť. Předpovědi počasí zase nic moc, celý den zataženo a vítr měl během dne a s výškou zesilovat, ale už to nevypadalo na mlhy až k zemi.

Opět jsem si ráno přivstal a kouknul na internet. Tohle je snímek z webové kamery u Dukovan v 7.25 hod.

Rozhodl jsem se to zkusit, přeci jen to byla poslední možnost asi na dlouhou dobu. Opatrně jsem vzbudil manželku, jestli náhodou nechce jet se mnou, a naštěstí tu chuť se mnou vyrazit dostala. Né dveře, jak teď některé napadlo!? Postarala se o snídani a já mezi tím zase všechny včera vyložené věci naložil. Nechtěl jsem už nikoho zbytečně provokovat, ale včerejším spolubojovníkům, kteří byli se mnou, jsem to dal alespoň SMSkou vědět. Že pak Zbyněk D. za mnou taky vyrazil, jste asi četli v jeho příspěvku. Takže vy i víte, jak to dopadlo, i když to po cestě s mlhama nevypadalo ideálně.

Prvně jsem byl okouknout včerejší domluvenou startovačku, ale nemá sklon a větřík se ani nehnul.

Ovšem boční k ní navazující loučka už byla podle mých představ. Zajeli jsme ještě na další dvě místa a hlavně výš, jestli nejsme jen v závětří, ovšem nefoukalo nikde. Takže nakonec se vracíme zpět a po chvilce dorazil i Zbyněk.

Ještě se domluvit, kam poletíme a jak jsou tady další prostory. Pak jsem chtěl nahřát motor, ale byl zaseknutej! Polejvalo mne horko, že vše bylo zbytečné a už mám zase po motoru, ale Zbyněk si hned všiml, že mám obráceně namontovanou vrtuli a proto nejde otáčet. Oprava byla rychlá a jdeme na to.

Zdenča nás při startu hlídala a udělala i pár fotek, díky.

A už konečně letíme nad dočasně uzavřené vojenské letiště v Náměšti nad Oslavou.

Nikde ani noha, takže nás nevítali jako tyhle v Čáslavi.

Tak si alespoň přeletíme celé letiště a já si udělám spoustu fotek.

S výškou vítr z boku zesiluje a je to takové lehce hravé, člověk si alespoň zase procvičí aktivní pilotáž.

Vzadu za Zbyňkem je vidět vodní nádrž Dalešice, dneska ani nemá cenu tam letět.

Ukazuju Zbyňkovi, ať se otočí a letí zpět, chtěl jsem ho nad letištěm vyfotit, ale nereaguje na to a letí dál.

Já to otáčím a letím nad město.

Zbyněk to vzal za mnou, vyfotil jsem ho alespoň u vrtulníků. To byl poslední snímek, pak už jsem ho neviděl.

Do vysílačky hlásím Zdenče, že letím vyfotit chalupu Vlastovi Š. a ta mi říká, že Zbyněk se právě vrací k ní.

Musím nafotit i rybníky, třeba je některý taky jeho.

I když to s dohledností není ideální, vím přesně, kam letět, vždyť jsme to včera okoukli.

Vzal jsem to z více stran, ale sluníčko tomu chybí! A domácí taky, že by zase nebyli doma?

Letím dál na Třebíč a na silnici vidím Zdenču s naším autem, jak si mne hlídá.

Vladislav

Třebíč začíná zahrádkářskou kolonií, ty tady jsou asi ze všech stran. A za ní velká louka, případná startovačka.

Opět dělám spoustu fotek, alespoň pár vám jich tady ukážu.

Tady je ta včerejší loučka, ze které jsem chtěl startovat. A za ní zahrádkáři i s Vaňousovejma.

A pěkně mi mávají, abych je nepřehlídnul. No nebýt tady včera, hledal bych je hůř.

Opět se zvedám nad město. Hřiště a park beru jako případné nouzové přistávačky.

Zámek Třebíč

Opouštím Třebíč a letím domů. Foto Stařeč a Čechočovice.

Terén se postupně zvedá, ale mraky ne. U Markvartic ještě dobrý, ale za Štěměchama to pěkně houstne.

Obec jsem ještě přeletěl, ale dál se mi to nezdálo dobré. Při zemi to se mnou trochu cvičilo a kdybych se zvednul, už bych neviděl. Prostě jsem to vzdal a přistál hned za vsí, můj let je ZDE.

ESA byla za chvilku u mě a já pomalu pusu nezavřel, jak jsem byl nadšený a všechno jí musel říct.

Pak mne trochu mrzelo, že jsem to vzdal, stačilo jen kousek popoletět a už by to zase bylo dobrý a domů bych doletěl. Před přistáním jsem to tipoval max. na ¾ hodinky a paliva jsem měl dost.

Je ale asi lepší litovat, že jsem neletěl, než pak litovat, že jsem nepřistál!