Mauricius - 7.dil

Můj milý deníčku, přestěhovali jsme se. Neproběhlo to zrovna hladce. Jeli jsme výletem do Flic en Flac. Ubytování mělo být připraveno na 5. hodinu. Volali jsme, že přijedeme až okolo 7., načež nám paní domácí řekla, že myslela, že přijedeme až 23. prosince. Janek, bez kterého bychom tady byli namydlení, jí řekl, že spolu několikrát e-mailovali a domlouvali se o tom kdy a kolik nás přijede, termín byl jasný i z Bookingu. Řidič nás vyložil před barákem a do 8 jsme čekali na příjezd majitelů. Ubytovali nás. Na upozornění, že nesvítí světlo v koupelně nijak nereagovali. Oznámili nám, že jsou velmi zaměstnaní, že on je někdo, on je doktor.... a odjeli.
Tak teď stojíme uprostřed bytu. Honza nachází zářivku a vyměňuje jí za tu nefunkční. Je to tu špinavé. Není pod čím spát, ve skříních se povaluje použité povlečení a dva ručníky. Mikrovlnka, která vypadá jako po výbuchu, nefunkční rychlovarka, pár ulepených hrnků a jeden hrnec. Teplá voda se taky nekoná. Slibovaný výhled na oceán jaksi není, stejně jako wifi. Smetám drobky z postele k vlasům, které se válí na zemi... jsme za celý den unaveni, leháme na nepovlečenou matraci a téměř okamžitě usínáme.
Ráno pereme všechno, co by se dalo použit a den trávíme na pláži u moře. Potkáváme se s partičkou z Opavy, přijelo jich 14, včetně dvou vozíčkářů. Jsou milí, chvíli si s nimi povídáme. Paní říká, že taky všechno museli vyprat a to mě trochu uklidňuje. Asi ta čistota a luxus u Yashe není běžná.

Celý den se Janek snaží dovolat doktorovi, že neteče teplá voda. Telefon nezvedá a na SMSku reaguje, že udělá nezbytné. Později volá, kdy zaplatíme. Janek mu říká, že neteče teplá voda. Prý máme počkat doma, přijede. Ale nikdo nepřijel.... Tahle strana ostrova není tak domácká a milá jako východ. Je to tu hodně turistické. Policie na pláži nás upozorňuje, ať si hlídáme věci, obsluha v restauracích je odměřená a člověk má pocit, že obtěžuje.
Je ráno - 24.12. Štědrý den. Pozorně se prohlížím v zrcadle, jestli se něco s tou padesátkou změnilo. Kouká na mě oteklá, rozcuchaná hlava a mě napadá jediné: "před použitím protřepat". Ne ne, nic se nezměnilo, všechno je při starým. Chceme si užít slavnostní den. Janek si půjčuje auto, aby mohl odvézt Evču na letiště, Míša chce relaxovat a malovat. My s Vendelínama jedeme autobusem na výlet do pár kilometrů vzdáleného parku Casela. Před tím se marně snažím odeslat Vlastovi dva poslední díly článku, ale nedaří se.

Jedeme autobusem.

Zvládli jsme i přestup a už se procházíme parkem. Líbí se mi tu. Sice jsou zavřené atrakce, protože je svátek, ale můžu si nakrmit žirafu a páv taky nepohrdne.

Jedeme náklaďákem po safari. Ráno pršelo, tak je všechno rozbahněné. Auto skáče jako divoký osel a fotit se dá, jen když zastaví.

Odpoledne se vracíme zpátky. Jdeme na kafíčko s flambovaným ananasem. Hlavně proto, že mi prozradí heslo na wifi. Sláva, fotky odchází na Ulož to, odkud si je stahuje Vlasta a zpracovává je, díky moc. Přichází za námi Míša a společně se jdeme koupat do oceánu.
Sotva se namočíme, volá Janek, že máme okamžitě jít domů. Volal mu domácí, kdy zaplatíme. Když mu Janek řekl, že zaplatíme hned, jak zprovozní teplou vodu, začal domácí řvát do telefonu. Prý co si to v jeho zemi dovolujeme, že na nás volá policii, ať okamžitě opustíme jeho majetek, že mu nechceme zaplatit. Janek mu několikrát opakoval, že zaplatíme, až vyřeší tu vodu, ale byl k nezastavení.
Doma překotně házíme věci do kufrů a batohů. Balíme a odcházíme před dům. Přichází domácí se svou ženou a dalšími dvěma muži. Domácí křičí a ostatní se ho snaží uklidnit. Jeden z mužů se ptá, jestli když opraví vodu, znovu se vrátíme na ubytování. Ale to už nejde, nemůžeme věřit někomu, kdo se chová takhle. Co když si vezme peníze a zítra nás vyhodí znovu...
Janek volá Yashovi, ten slíbí, že i když je Štědrý večer, sežene nám odvoz zpátky - DOMŮ. Stojíme před barákem, tečou mi slzy po tvářích a nejdou zastavit. Vysnila jsem si Štědrý večer pod palmou se sklenkou v ruce a teď tohle....

Vycpáváme Jankovo maličké auto věcmi a jdeme na pláž. Zapadá slunce, je to krása.

Roztahujeme šátky, děcka vytahují dort a Míša na něm zapaluje svíčky. Vendelíni mi přejí k narozkám. Dostávám ponožky, rukavice na padák a hamaku se slovy, že dneska se na spaní bude hodit.

Špatná nálada je pryč. Koupeme se při západu slunce, popíjíme Malibu a cpeme se dortem, tak to přesně všechno mělo být. Na pláži je spousta lidí, mají na hlavě vánoční čepičky a slaví. Přibíhají k nám děti, cákají se s námi ve vodě. Vendelín jim krájí dort. Zapalujeme prskavky. Nakonec je to jeden z nejkrásnějších zážitků tady.

Přijíždí náš odvoz, Míša po telefonu domlouvá stůl v naší oblíbené restauraci. Přijíždíme po 10 večer, utahaní, upocení, ale šťastní. Jsme zase doma a Ježíšek nás tu taky našel.

Myslím, že už je čas ukončit deníček. Lidi už to nemůže zajímat. Věci se opakují a kdo by pořád četl o šnorchlování. Hezký zbytek Vánoc a 30. 12. u nás....