Slunovrat,
sláva, už se
nám zima začíná krátit. V Dačicích
se slaví bowlingem a my v 6 ráno odjíždíme
na jih ostrova plavat s delfíny. Není to
návštěva parku, ale odváží nás na
volné moře. Na lodi je nás 19, sedám si na
špičku, abych pěkně viděla. Ze začátku
s námi jedou pomalu, ale najednou dává
náš průvodce povel, ať si sundáme
čepice. Loď se rozjede jako vítr po vlnách. Přední
část se zvedá do vzduchu,
aby následně tvrdě narazila na hladinu. S každým
nárazem mi cvaknou zuby o
sebe. Taky cítím, jak mi skáčou prsa nahoru a dolů.
Jestli pojedeme dlouho,
vystoupím a budu mít prsa až u kolen...
Před námi se objevují
další lodě, je jich tak 10. Krouží kolem sebe ve zmateném tanci. Trochu to
připomíná ruce zdatné pletařky. Přidáváme se mezi ostatní...
Kapitán,
jmenuje se
Benji, nás rozděluje na poloviny. Jedni sedí a
druzí jsou připraveni na povel
teď, při kterém skáčeme do vody. Delfíni jsou
hodně rychlí a tak se nesmí
zaváhat. Vypadá to, že se delfíni
plaváním kolem lodí taky baví. Vozí
se za
vlnou, kterou dělají čluny. Chvilkama se objeví a zase se
potápí hluboko do
vody. Ta je průzračná a krásně temně modrá.
Foťák si pod vodu neberu, zapomněla
jsem na něj obal. A stejně, kdyby se mi v téhle hloubce sesmekl,
tak mám po
legraci.
Střídáme se v ponorech.
Kapitán skáče do vody jako první a
ukazuje nám, kterým směrem se máme koukat. Skupiny se několikrát vystřídají.
Potom odplouváme šnorchlovat a zpátky do přístavu.
Další
cesta vede do
výrobny čaje. Procházíme výrobou a
koukáme, kde se čaj suší, drtí a
sáčkuje.
Nakonec odjíždíme na ochutnávku. Nakupujeme
čajíky a odjíždíme domů.
Večer jdeme na poslední
večeři a balíme. Zítra se přesouváme na západní stranu ostrova. Jsem zvědavá,
co tam na nás čeká.
