Ve středu 20. prosincese
hned u snídaně dělíme do tří skupin. Janek s
Míšou si půjčují skútr, aby se
vydali za Eshlim a jeho krásnou ženou na sever. My s Honzou
jedeme po vodě za
ostrovním dobrodružstvím. A třetí skupina
Vendelín s Ďášou si půjčují kola a
míří k 13 km vzdálenému kopci na jihu. Když
Vendelín říká Yashovi, kam chtějí
jet, tak to v našem průvodci budí nedůvěru. Hlavně jim
klade na srdce, aby kola
dobře zamkli, jinak je někdo sebere. Když naši cyklisté
kola spatří, přemýšlí,
kdo by jim tyhle exponáty chtěl zcizit. Nejen že přehazovačky o
nějakém
přehazování nikdy ani neslyšely, ale zvuk
suchého řetězu je naprosto unikátní.
Celé to dobarvuje Vendelínův posez. Kolu nejde zvednout
sedlo a tak na něm
rozjařený cyklista vypadá jako obří krab
ženoucí se za potravou. Když
Vendelínovci přijíždí ke kopci, pečlivě
zabezpečí kola a berou kopec ztečí.
Přehlídli totiž cestu a tak se prodírají
banánovou džunglí doprovázeni bzukotem
komárů. Komáři je obklopují a popichují k
rychlejšímu tempu. Opouštějí naše
kamarády
až ve chvíli, kdy se vyškrábou na vrchol a
naráží na cestu.
Poštípaní a doškrabaní se
po stezce posunují co nejvýš a stojí to za to. Výhled je okouzlující. Pod
nohama jim leží Mauricius a odkrývá kousek ze svých pokladů.
Zatím
co Vendelíni si
užívají svůj soukromý romantický
výlet, my s Honzou vyrážíme na peddlboardech
na ostrovní výpravu. Vyplouváme na
rozvlněné moře. Prkna jsou dost nestabilní,
vůbec tomu nepomáhá ani fakt, že speadboaty zrovna
vyráží na svou každodenní plavbu
okolo ostrova. Vlny zleva i zprava nás nutí jít
pokorně na kolena. Okolo nás
sviští lodě a cestující nám vesele
mávají. Taky máváme - pádlem ve
vodě, abysme
udrželi rovnováhu. Honza se staví na nohy,
projíždí další loďky. Větší
vlnu
ustojí a následující malá vlnka ho
shazuje na záda. Vypadá jako brouček, mrská
a cuká sebou, než ho prkno sešplouchá do
vody. Na ostrov pádlujeme něco
málo přes hodinu. Tam si užíváme
koupání, šnorchlování a
valašení. Krása.
Natáčím a fotím kraby, ráčky
poustevníčky, píšu vzkazy do písku a
sleduju, jak
si je odnáší oceán. Honza
pospává ve stínu stromů. Pohodinda.
Pak popoplouváme o
kousek dál a zase dál... Až je plno hodin a musíme se zase vrátit zpátky. Jenže
speadboaty mají stejný nápad.... a jdeme zase odevzdaně na kolena.
Na ubytování přijíždíme všichni skoro stejně. Vyprávíme si svoje zážitky a ukazujeme fotky. Janek odjíždí na letiště vyzvednout svou kamarádku a bývalou spolužačku Evču. Lítá pro Emiráty a má 3 dny volna, tak přiletěla z Dubaje za námi. Je to příjemná slečna. Vypráví nám plno zajímavých postřehů ze svých cest. Tak nás teď bude chvilku sedm, jako trpaslíků. ;o)
Na ubytování přijíždíme všichni skoro stejně. Vyprávíme si svoje zážitky a ukazujeme fotky. Janek odjíždí na letiště vyzvednout svou kamarádku a bývalou spolužačku Evču. Lítá pro Emiráty a má 3 dny volna, tak přiletěla z Dubaje za námi. Je to příjemná slečna. Vypráví nám plno zajímavých postřehů ze svých cest. Tak nás teď bude chvilku sedm, jako trpaslíků. ;o)