Už
dlouho u nás nebylo
vhodné počasí na
létání a hlavně
né o víkendech. Pak kolegové
vyprovokovali
výlet na jih, ke Kobale, jenže s odjezdem už ve
středu 20.9.17 a to
mne
z práce nepustili. Mohl jsem až druhý
den a tak
jsem někoho sháněl, jestli by se mnou
nevyrazil ve čtvrtek večer a rovnou k Marmošce. Tam
je
krásně a zase bych si tam rád
polítal. I
počasí se mi tam zdálo
vhodnější, na Kobale
to na víkend vypadalo
špatně. Sice Boeing ve vzkazech psal, že předpověď na
Dolomiti je
slabá a tak tam nepojedou, ale lítali si tam
pěkně s velkejma dostupama ve čtvrtek, v pátek i
v sobotu, zato
já nikoho nesehnal a
zůstal doma.
Ale čekal jsem od té naší
partičky
alespoň malý článeček a pár
fotek od Kobaly a ze soboty od Lijaku, ale zatím jsem se
nedočkal. Polepšíte se
někdo? Občas alespoň Kozleek něco napsal, ale nutit nikoho nemůžu.
Slávek
si tam taky zalítal
a tohle pak napsal – „Chceš
dobrodružství? Vymkni si kotník – jdi
létat, protože při létání
je přeci noha v
klidu - přistaň na vrcholu Marmolady - zjisti, že tam je
naprosté bezvětří a po
kolena sněhu...“
Máme
pěknýho koníčka a
tohle je na koníčky. To by bylo
výletní vozidlo! :-)
Ještě
takovou drobnost –
díky své blbosti jsem si v krosně zničil
novou Lipol baterii a když jsem
ji zkoušel oživit, doma mi bouchla a chytla plamenem, na což mne někteří i upozorňovali. Prvně jsem
manželku, i přes její protesty, rychle poslal pro foťák,
takže tady mám důkaz, až pak jsem ji uhasil.
Máme
tu podzim a pár dní
pěkné počasí, jenže u nás
stále moc foukalo.
Takže
jsem na brzké sobotní
ráno naplánoval dálkový
přelet s krosnama (už mám novou baterii)
s tím,
že v sedm odstartujeme, to ještě nefoukalo, a
poletíme po větru až třeba
do Plzně, protože s výškou rychle
narůstal vítr, podle grafu do pěkných
10m/s. Obeslal jsem
osm motorářů, jestli
nepoletí se mnou, ovšem od úplně všech jsem normálně dostal košem!
Někteří
zmiňovali vítr, ale
ten zesiloval až po deváté, tady je vidět, že i
v 8 hod. u nás foukalo 2,1 m/s, max.
4,2.
No a dál se měl vítr
zklidňovat, takže na přistání v pohodě.
A takhle to vypadalo v 10.30
Normálně
bych letěl sám,
ale Zdenča mi marodila a tak jsem byl bez patřičného
pozemního personálu. S motorovou
krosnou se opravdu blbě stopuje, takže jsem zůstal doma. Večer jsme
šli slavit ke známým a kamarád Mirek
mi řekl, že
jeho manželka se teď vrací od Plzně a že mne klidně mohla
svézt zpět. No není to na mrtvici?
Takže
i když neděle
nevypadala zrovna nejlíp, odpoledne jsem to šel
zkusit. Chvíli
jsem vyčkával a pak
to
vzdal, byly na mne moc velké nárazy větru.
Po
hodince jsem vyrazil
znovu a foukalo snad ještě víc. Už
jsem měsíc nelétal a další
týden
vypadá opět špatně, takže jedu na
západ za
lepším počasím. I u
Valtínova fouká
moc.
Za
Kunžakem je to dobrý,
ale ještě najít vhodné
místo na
odstartování. U Otína byl vidět
pěkný
zatravněný kopeček.
Tudy
ne. A tady taky ne!
Tady
by to bylo dobrý,
ale jsou tu nedaleko koně a ty bych nerad plašil, ani
majitelům by se to asi
nelíbilo.
Už
je pokročilá doba,
tak alespoň tady.
Vítr
mírný, zato se mi
nasouvají mraky. Před pátou startuju.
Hrutkov
Nedaleká skládka odpadů
Původně jsem chtěl letět na
zámeček v Červené Lhotě, jenže na Hradec je zataženo, kdežto na
východ je jasno.
Otín
Vzpomněl jsem si na
sousedčinu pochvalu ve vzkazech ze 17.9. a vydal se nafotit i tu obec, kde má
dceru.
Hospříz
Blažejov, ale nevím, kde
přesně bydlí.
Letím dál na sever
Bednárec
Hostějeves
Nová Včelnice
Otáčím
to zpět. Konečně alespoň nějaký stromek tady hlásí
podzim, u nás jich je víc.
Jarošov nad Nežárkou
Jsem zpět u Otína a i když
je Jindřichův Hradec stále ve stínu, letím si nafotit město.
A letím zpět na přistání.
Jen co jsem vypnul motor, sluníčko alespoň na chvilku vykouklo mezi mraky.
Po necelé hoďce a půl přistávám zpět u auta.
GPS v autě mi ukázala kratší
cestu domů přes Hrutkov, takže jedu tam.
A takhle mne tu přivítali.
Jiná možnost nebyla a tak se musím vrátit a vzít to zase přes Otín.