Ještě v pátek před
spaním jsem se díval, jestli se někdo nepřidal na sobotní vlekání, ale stále
jsem tam byl jen já a Stříbrňák, takže to vypadalo, že se u nás nebude lítat,
přitom předpovědi vypadaly tak nadějně! Takže jsem se rozhodl, že si ráno
přivstanu a alespoň se proletím s krosnou. Na startu v Lidéřovicích jsem v sobotu 29.7.17už
před půl sedmou ráno a ještě volám Martinovi,
jestli se nepřidá, a prý v sedm startuje. Je dost mokro a
dal jsem to až na druhý pokus.
V plánu mám Moravské Budějovice a návrat přes Písečnou.
Zdá se, že i na vzrostlém obilném poli jsou vidět kdysi dělané meliorace.
Urbaneč
Chlumec. Letí se pěkně, vzduch je úplně klidný, nemusím ani držet řidičky, dokonce si říkám, že je to i nuda.
Jemnice
Moravské Budějovice
Sem to letělo po větru přes 50, teď to otáčím zpět a letí to pod 30 km/h.
Kdousov
Najednou mne předlítne Martin, doteď jsem o něm ani nevěděl. Má to rychlejší, jemu to prý teď dávalo 60 km/h.
Vysílací maják na řízení letového provozru u Plačovic.
Dančovice
Dešná
Martin se ke mně zase na chvilku přidal, jinak si lítá po okolí, abych ho tolik nezdržoval.
Županovice
Nové Sady
Písečné
A zase fotím rekonstruovaný zámeček, kde děláme i my. Jenže už se mi do toho začíná míchat termika!
Za
vsí jsou pěkné nasluněné
obilné stráně a nad nima to s náma už pěkně
cvičí. Vzpomínám na první část
letu, kde mi to tak trochu chybělo. Martin to stáčí domů,
já také.
Mutná
Cizkrajov
Peč a Dolní Bolíkov
Lidéřovice
Přistávám proti větru, vidím to i na praporku, jenže těsně nad zemí mi to fouklo do zad a už jsem to neuběhl.
Přistál jsem po více jak dvou hodinkách, můj let je ZDE. Stále je dost mokro a přijeli mne omrknout místní děcka.
A
právě teď mi přichází SMS,
že se bude vlekat na Rancířově. Takže jedu domů, honem
snídani a hlavně
domlouvání, jestli mne manželka ještě
pustí. Moc se jí to nelíbilo, ale když
musíš, tak musíš! Přeci jen termické
létání je mnohem krásnější.
Ale o tom až v dalším
díle.