Alespoň motorkáři si to užívají a tak se JaHovi stavili i u nás.
Na
svátky jsme jeli do Mostu pro
vnuka a jak si to tak valíme po dálnici,
předjíždíme nějakého
padáčkáře. A on to
byl František Smrčka s manželkou! Zatroubíme,
stáhne okýnko a za jízdy trochu
pokecáme, prý zrovna jedou na dovolenou.
Když v podvečer míjíme Ranou, několik padáčkářů si tam pěkně svahuje. Já už tam nejdu, nechám to na zítřek. Tohle jsem nedávno psal ve vzkazech - „Tak jsem čekal, že se tu už bude plánovat sváteční výlet na Kobalu a ono nic. Vy asi už víte, že odjíždím na sever, takže by mohlo být letovo i tady. Zato Raná Cup 2017 to možná díky mně bude mít nahnuté!“ A podle počasí to zatím tak i vypadá.
Když v podvečer míjíme Ranou, několik padáčkářů si tam pěkně svahuje. Já už tam nejdu, nechám to na zítřek. Tohle jsem nedávno psal ve vzkazech - „Tak jsem čekal, že se tu už bude plánovat sváteční výlet na Kobalu a ono nic. Vy asi už víte, že odjíždím na sever, takže by mohlo být letovo i tady. Zato Raná Cup 2017 to možná díky mně bude mít nahnuté!“ A podle počasí to zatím tak i vypadá.
S rodinkou jsme tam dorazili trochu se zpožděním, tady je jen opuštěná kancelář, všichni závodníci jsou už na kopci.
Fouká tu slabý jih, kurzíkům to vyhovuje.
Rodinku nechávám dole na kafi a já se jdu bez báglu podívat nahoru. A hele, že by trhači termiky?
Zdravím se se Šikecem a říkám, že počasí je naprd a špatně fouká, ale podle něj se to zlepší.
Ani na letišti se nic neděje a tak jdeme s Jerry po hřebeni dál, ta byla jediná, která se mnou vyrazila nahoru.
Tudy jdu dolů poprvé, jako procházka to bylo pěkné.
No
nic, počasí je stále
naprd, ani s tímhle chroustem to
nevypadá dobře, a
tak velím na přejezd na Zlatník, tam jih až
jihozápad jsou dobrý. A když odjedu, třeba se jim
to tady i zlepší. Trochu
předběhnu – ano, podle
přihlášených letů to půl hodinky po
našem odjezdu začalo
chodit, lety jsou ZDE.
Jak se blížíme k Mostu, dost se zatahuje. Nad Zlatníkem jsem viděl nějakého padáčkáře, takže je to dobrý.
Vyrážíme na kopec, já už i s báglem.
Jiříkovi říkám, že jemu se jde dobře, ale já že mám třicet na zádech a pětapadesát na krku. Nechápal! :-)
Jsme na vrchu. Je dost zataženo, ale snad je to je přechodné.
Ještě sejít na startovačku, už jsem tu dlouho nebyl, snad ji najdeme.
Našli, ale mraků je stále hodně a hlavně dost funí úplně z boku, takže se nedá startovat.
Dáváme malou svačinku a po chvíli přichází nějaký Luboš s Quídem (jestli se dobře pamatuju).
Delší
dobu čekáme, ještě volám
na letiště, abych nás nahlásil, a
ptám se
na vítr. Prý se to stáčí už
na 290
stupňů, což je úplně naprd, proč jsme nezůstali na
Rané?!
I tak to chci zkusit, počkám si na lepší interval a když se mi to povede, zaletím na bok a vítr mi pomůže nahoru.
To
byl plán, ale zase je vše
jinak. Jak to chvíli zvadlo, startuju. Jde to dost dolů,
nohama rozkopávám trní
a roští, pak letím na bok, pomalu až
za kopec, ale najednou vítr nikde.
Přepínám na jemné pěčínské řízení, trochu se i zvedám, ale žádná sláva to není.
Nefoukalo a i ten zbytek termiky se ztratil, takže to po chvíli vzdávám, můj let je ZDE.
Ještě si to zeťák zkusil alespoň hodit nad hlavu, ale létání ho netáhne.
Původní plány, že si tu někde zalítám zítra, Jiřík mění, chce honem odjet k nám, takže západ slunka fotím už v Peči.
Naštěstí se ve čtvrtek 6.7.17 má lítat i u nás, takže se honem přihlašuju.
Mělo
být jasno a není,
takže opět se to svádí na mne! Vlasta
vyhlašuje odjezd na oběd a další sraz
v jednu.
My zatím jedeme k vodě.
Počasí se rychle zlepšuje, v jednu jsme na místě, ale nikde nikdo.
S malým zpožděním přijíždějí a dotáhli sebou i další lumpy, Vlasta jim prý rozmluvil Tábor, že u nás to bude lepší.
Jenže zase nedorazilo vlekací auto a tak čekáme. Zdenča s Jiříkem raději vyrazili do Dačic na koupák.
Trochu jsem brsnil, ale prý není proč spěchat, že to už bude jen lepší.
Zkouška odpínáku.
Nakonec přijel
se zpožděním až na
zavolání a já startuju jako
první. Jenže
ouha! Už při startu
volám, že něco je špatně, jak jsem ve vzduchu,
zjišťuju zamotanou pravou řidičku
a nejde vymotat. Hlásím to i do
vysílačky, aby zastavili, jenže
jsem si ji před startem zapomněl
zapnout. Potřebuju točit pravou za autem a tam mi probleskne
návod Jiřího
Večerka z mého kurzu, kdy se mi stalo něco
podobného, ať to vezmu jen za šňůru.
Daří se, ale celý vlek plánuju, že po
odpojení musím letět zpět na
přistání,
protože mám závěs protažený mezi
posledníma
popruhama, takže to nejde opravit. Jenže
už před startem jsem si u vlekařky objednal stoupák na konci
dráhy a byl tam!
Co teď, mám to vzdát a nebo zkusit? Druhá varianta vítězí.
Na
řízení to není nic moc,
není
v tom žádný cit, po chvíli
točení
napravo to i řeže do ruky. Ani na klidu
to nepřidá, hlavně když je to trochu
živější, a
pomalu z něho ani oči nespustím. A když vezmu šňůru
níž, stahuju i popruh. Prostě
letím
trochu se strachem a nemám ani moc čas,chuť a klid na
focení.
Budkov
Tady se mi dost zastínilo velkým mrakem.
Jsem
kousek za Jemnicí, potřeboval bych asi
jemnější
řízení, prostě to nedám a
přistávám, můj let je ZDE. Tak nevím, neměl bych už jít do paraglidingového důchodu?
Ani pořádně nevím, kde jsem. Dojdu k silnici a při chůzi zkouším stopovat.
Je třicet stupňů, takže se člověk pěkně zahřeje. Vzpomínám, jak se jim asi šlape na Red Bull X-Alps 2017.
Nikdo mi nestaví, naštěstí se Vlasta nabídnul, u Zdenči na bazénu vyzvedl naše auto a přijeli pro mne. Díky!
Při cestě zpět se ještě zastavuju na letišti v Dačicích.
Tak kdepak vás mám? Bylo fajn se ještě trochu smočit.
V pátek
i sobotu mám
volno a opět moc funí, takže je neletovo. No a
v neděli už
nemůžu a to se už hlásí spousta zájemců o
létání, takže
nejspíš jim to vyjde.
A jen tak pro
zajímavost – nebudu tu celý
týden včetně
dalšího víkendu, tak si tady to
létání
pěkně užijte!