Bude
toho trochu více a z více dní i témat,
nejen o létání, snad to
také vydržíte. Takže prvně - na pátek 2.6.17
se pár
zájemců přihlásilo na létání
na Rancířov. Takto zajímavě to vypadalo na nebi v 11
hodin.
Byli jsme v Dešné na
obědě a takhle si na futra zapsali mé stránky, prý aby je nezapomněli. To byla
reakce na jejich fotky v článečku ZDE.
Při cestě zpět na pracoviště jsme to vzali oklikou a podívali se, jak na Rancířově létají.
Novou nemáme jen šňůrku na odvijáku, nový je tu i kolega Ondra. Prý bydlí někde za Jindřichovým Hradcem.
A hned po Zbyňovi se také
připravuje. Měl jsem sebou také létací výbavu, ale počasí se mi nezdálo a tak
jsem raději dal přednost práci.
Ovšem nečekal jsem, že se kolem jedné udělá tak krásné přeletové počasí. Prostě jak nejdu létat ...
Tohle je počasí ve tři hodiny, stále nádhera.
Jo a tohle sem musím také
hodit. Při cestě domů u zámečku ve Starém Hobzí vidíme nabídku krásného
veterána a jen za 22.900,- !
A jejda, ono je to v €urech! Asi to dnes kupovat nebudeme. :-(
I kolem páté je po obloze spousta krásných kumulků. A jak dnes u nás polítali je vidět ZDE.
Na víkend jsme odjížděli ke
tchýni u Jeseníků. Koukal jsem na předpovědi i na startovačky. Zkusil jsem
odkaz startovaček i ZDE, ale moc jsem
nepochodil. Nenašel jsem tam Dolní Moravu, přitom jsem věděl, že se tam
startuje. Kde najdu vhodné podmínky a směry větrů? Dokonce na FB jsem zjistil,
že teď tam je Petr Lacina. Spojil jsem se s ním, ale dal mi košem, o
víkendu tam už nebude. I tak jsem si výbavu sebou vzal a v sobotu 3.6. dopoledne
jsme s manželkou a její matkou vyrazili na Dolní Moravu ke Stezce v oblacích.
Počasí nádherné a lidí je tu spousta. Ženský zůstaly dole na kávě a já jedu nahoru sám.
Aktuální
počasí nemám, ale
podle pátečních předpovědí má foukat
slabý jih až jihovýchod, takže asi budu
muset výš na tamten kopeček, protože lanovka jezdí
po západním svahu. Tady se při západním
proudění také startuje.
Pohled na Stezku v oblacích
z lanovky. A
když už se o ní zmiňuju, tak loni jsem si k ní zaletěl s krosnou -
článeček je ZDE,
a hlavně jsem tady druhý den po jejím
oficiálním otevření natočil mé druhé
nejúspěčnější
video, aktuálně přes 62 tis. shlédnutí, to
mám ZDE.
Po
výstupu z lanovky se
ještě obsluhy ptám, jestli by mne nehodili nahoru
tímto pěkným strojem, jenže
oni mne s úsměvem poslali vedle pro jiný stroj.
Ještě se ptám, jestli je tu více takových
nadšenců s báglama a prý že jsem alespoň
desátý. Takže dobrý!
S velkým nadšením se vydávám na cestu. Tihle dva šli kousek se mnou a na naše létání se dost vyptávali.
Člověk by nevěřil, jak se
dá rychle stárnout. Za pár minut o spoustu let! Dole
jsem si připadal jako
mladík a tady na vrcholu už jako starý dědek. Ale jo,
zabralo mi to jen 20 minut, to snad není tak hrozné.
Ovšem kde všichni jsou? Není tu ani noha! Že by
chodili někam jinam, třeba na nějakou východní
startovačku?
Přeci jenom někdo jde nahoru, nebudu tu sám.
A za ním další! Neseděli teda v hospodě? Ale že by před letem? To je divný.
Některé z nich i poznávám a dokonce si vyslechnu poznámku, že do hor přijel odvijákař.
Jenže na nic nečekají a hned se připravujou, jako kdyby měli poždění a dorazili pozdě.
Létá tu i nějaký malý
vrtulníček. A ta paní s roztaženejma rukama se ptala, jestli by ji někdo
nevzal na tandem, hrozně ráda by letěla, jenže ten tu ani nebyl. Ještě na pár
otázek jsem jim odpověděl a doporučil jedny létací stránky .... Třeba se tu někdo ozve. :-)
První chroust a vypadá to s ním dobře.
Hned za ním letí Tomáš Brauner a dva další.
Letí jim to dobře a po chvíli se také zvedají až k základnám.
Tak co, jak se tu létá, jak to tu chodí, na co si dát pozor? A prý že to tady dnes chodí všude, že mám letět.
No jasně, všem to chodí, jen já to valím pořád dolů. A z které strany se pak oblítává stezka? To mi nikdo neřekl!
Ale
zase to beru z té lepší stránky
– budou možná lepší fotky. A kolik
lidí si nafotí mě! Až doma podle těchto fotek
zjišťuju, že jsem ani moc lidí nezajímal. :-(
Je to slabé, ale naštěstí se postupně vyzvedávám.
A fotím a fotím!
Pak
jsem jednoho viděl
skoro dole nad přistávačkou a druhého, jak se pěkně
zvedá nedaleko mně. Zaletěl jsem k němu blíž a přiživil
se, jenže on to vzdal a letěl jinam. Že bych ho vytlačil? To snad ne,
to bych nerad! Myslel jsem, že tam budeme oba a pak se ho budu držet.
Přeci jen to tu neznám a ani nevím, kde už je Polsko a
jak se odkud vracet.
Lesy jsou tu veliké a jen nad nima jsou kumulky, jižněji je jasné nebe.
Ve vysílačce slyším z Pěčína Zbyňu, zkouším mu odpovídat, ale asi mne neslyší.
Chtěl jsem letět dál, ale vše se zastínilo a pak nefungovalo, alespoň jsem nabyl takového dojmu.
Takže se vracím a vidím další, kteří po startu marně bojují.
Zkouším to tedy po jižní straně lesů a kopců.
Prvně
nic moc, ale pak
pěkný stoupák a nabírám
výšku. Jenže točím pravou, prvně se objeví
větroň a
chci si ho vyfotit, to jsem ještě vydržel, pak ve
vysílačce uslyším
Boeinga a tak krásně, jako by letěl nedaleko, takže to otáčím
na druhou stranu a pravou
fotím i odpovídám, ale ani on mne
neslyší. Jenže tím jsem z toho vypadnul
a už to pak nenašel. Od té doby jsem se tam už motal jak
nudle v konvi (překlad
pro Pražáky – nudle v bandě) a nevěděl kam dál.
Ani údolí s řídkým lesíkem mi nic moc nedávalo, ani louky.
Ještě zkusím ten zalesněný kopeček a jinak končím.
Staré Město.
Nezadařilo se a tak po necelé hoďce a půl přistávám na nějaké loučce, můj let je ZDE.
Sbalím, zavolám Zdenče, dám jedno přeletové a vyrážím dolů k silnici.
Jenže ouha, dole je na této louce stádo krav. Ale co, to je v pohodě.
Nebylo!
Byli mezi nima i
bejci. Prvně dobrý, pak jeden zafuněl, hrábnul kopytem a
vyrazil po mně. Já jen
zařval a rozhodil rukama, což ho zastavilo a pak všichni jenom
čuměli. Jo, i já! Při tom jsem stále šel
větším obloukem dál a ještě si to
natáčel, aby
případně po mně i něco zbylo. :-)
Už mi dali pokoj a později mi skoro odborník řekl, že si jen chrání své rodinky, hlavně když mají telata.
A to byl jen začátek mé strastiplné cesty. Vezmu to už jen zkrátka – zamčená brána a v drátech proud.
V úvozu ani jinde žádná cesta.
Zase dráty, sešup a roštím ke kolejím.
Delší dobu tu nic nejelo a za kolejema potok. Hledám nejužší místo.
Procházím kopřivama a vzpomínám, kdy vnuk do nich schválně vbíhal a volal „Kopřivy útočí!“
Za dalšíma drátama pěkná loučka, jenže uprostřed zase potok a širší.
Opět dráty a za kousek už né potok, ale řeka.
Asi
tu projíždí i s traktorama,
takže na přebrodění to bude nejvhodnější
místo. Boty dolů, vyhrnout nohavice a
jde se na věc. Bylo to dobrý, jen trochu kluzký a tak
jsem měl strach, abych se nevykoupal celej i s foťákem a vysílačkou v rukách.
Zase pěkná loučka, ale celá podmáčená, ještě že jsem se neobul. Proč tu nepěstují rýži?
Poslední potůček, do něhož jsem si musel na přechod hodit klacek, a vyběhnout stráň. Holky tu už na mne čekají.
Sladká odměna a kudy dál? Mají tu pěkný ukazatel, jen si vybrat!
V neděli švagr
vytáhnul svůj nablýskaný kabriolet, aby svezl své vnuky, no a já se mu tam pak taky
vtírnul. A jak že se tam leze? Jako za kulomet, babičko, jako za kulomet!
A valili jsme ho tak, že vlasy vlály i mně! :-)
To je něco podobného, jen se střechou. Potkali jsme je při cestě domů.
A při cestě domů jsme se ještě stavili v pekle. Je to u Hlinska a opravdu to stojí za to!
Je
to restaurace s bezva
obsluhou, dokonce na vás i zajímavě mluví.
Má to prý i tři podlaží dolů a tam se chodí
s průvodcem bát děti i dospělí, ale na to je
lepší se objednat, jejich stránky jsou ZDE. Dokonce tu prý filmoval Troška poslední čertovskou pohádku.
Krásný čertovský Harlej.
A čertovský vrtulník – no vidíte, a už jsme zase u lítání!
Když
už jsme u těch
čertů a na začátku jsem se chlubil mým druhým
nejúspěšnějším videem, tak to mé
nejúspěšnější
video, které má nyní přes 128 tis.
shlédnutí, je právě o čertech
v jihlavském
podzemí, odkaz je ZDE.
Tak co, už mne máte dost? Vydržel to někdo číst až sem?
Tak to vám gratuluji a móóóóc děkuju,
že se mnou máte tolik trpělivosti.