Je pondělní ráno 10.4.17 a jak už jsem psal v minulém díle, mělo tu dnes být neletovo, takže jsme se večer domluvili na přejezdu na Karavanky. Jenže ráno se s odjezdem nespěchalo, většina si přispala, jen Jirka si přivstal a připravoval ingredience na smaženici.

 


Další vylézali až se sluníčkem. A předpovědi nezměnili, mělo tu dnes hodně foukat.



Štamprdlička, snídaně a v klidu se balíme nejen my, ale i sousedé. Spěchal jsem jen já, ostatní byli v klidu.




Odjíždíme až o půl desáté a Boeing má takovou důvěru, že jedeme jako první a další tři auta se řídí podle nás.



Jedeme podle GPS v autě, ale někdy na ni nedáme a volíme lepší cestu. Sice nám vždy pár minutek přičte, ale je tu krásně a nikdy jsme tu nebyli, tak proč se nepokochat.





Jeli jsme i kolem nějakých skokanských můstků. Jenže pak nás GPS vedla na dálnici a když jsme se jí chtěli vyhnout, přidala téměř hodinku! Boeing pak měl docela strach vystoupit, aby nebyl ostatními ukamenován. :-)



Už se blížíme k našemu cíli, ale stále nevíme přesně kudy a kam, protože téměř nikdo z nás tady nikdy nebyl a ostatní si to nepamatují. Mráčky nám pěkně naskakují, už bychom asi měli být na kopci! :-(



Jedeme i kolem mezinárodního letiště, díky němu je tu létání trochu omezené.


 

Tady si už Ondra vzpomněl a zavedl nás na přistávačku, kde jsme od něho dostali i malé poučení.



Jedeme na kopec, kde už jsou delší dobu JaHováci.



Nejsou tu sami, ale jsou na spodním startu, ten horní se jim prý nelíbí.

 

Jenže nám se zase nelíbí tenhle, takže po přivítání se zase loučíme a jedeme výš.



Tady se ovšem musí jít kousek pěšky. Míra dopoledne vypadal, že by možná i letěl, ale teď to rezolutně odmítá. A abych nezapomněl, v neděli prý budou rodit a od té doby nebude už ani kouřit. Tak uvidíme, jak to všechno dopadne.





Startovačka pěkná, občas přijde i slušnej termickej závan, ale je to jen průsek, tak snad nebude foukat z boku. Jen název "KRVAVEC" se mi moc nelíbí.

 

Mají tu i tabuli s poučením a s leteckýma prostorama i s vyznačením dalších startovaček.



Pod tuhle kuklu se prý nemusí mazat proti sluníčku. Jen teď nevím, čí je, nemohu ho tady poznat. :-)



Mám v plánu nafotit všem starty a že poletím až poslední. Někteří se zvedají už tady, jiní bojují níž.





Za všechny dodatečně děkuji Mírovi, který nám tady pomáhal.

 

Taky jsem se chvíli mořil pod startovačkou, pak jsem se (jako všichni) vyzvedal až pod mraky. Tady mám pár fotek.



Támhle vzadu je vidět letiště.




 









v prvním díle jsem psal, že Boeing prohlásil, že padáček mu nikdy z vrchu nenafotím. Tady je alespoň kousek.




 

Už jsem téměř v základně a tak jdu na přeskok. Boeing si ještě přitočil a letí také.

 






 
 


 
 

 




 






Ti první to už otočili a vrací se. Otáčí to i Boeing s Jirkou, přidávám se k nim.



Ve vysílačce slyším Alinu, že právě točí teprve první klidný stoupák za celý výlet.



Potkávám pěkné stoupání a v přímém letu to vypadá, že nestoupám, ale že mrak padá na mne!




Rychle to musím stočit ke kraji mraku a i s ušima jsem to měl jen tak tak!




Ve vysílačce slyšíme Honzu, že přistál a že nad kopcem to pěkně narůstá.

 







Tak co, nemáte těch fotek už plný zuby? Já tu nikdy nebyl, líbilo se mi to a tak jsem jich udělal spoustu, třeba se sem už nikdy nepodívám.



Nejvýš položená louka je dolní startovačka, odkud letěli JaHovi.



A tady je vidět naše startovačka v průseku.



Nebe nám tmavne a tak chceme přistát. Jenže všude to nosí, dáváme ouška a ani to moc nepomáhá. Letím dál od kopců, tady je to lepší, jenže tím jsem blíž k letišti.

 







Už bylo slyšet i hřmění.




Naštěstí se bouřka nekonala a ani se nerozfoukalo.

 

Jako poslední přistával Ondra a prý to měl celou dobu pod kontrolou. Naše přihlášené lety jsou ZDE.



Ještě nám doporučil místní pizzerku a tak jsme se tam před odjezdem domů ještě stavili.

 

Servírka se mi tam líbila, ale fotit se nechtěla. Škoda!



Postupně přicházejí i další kolegové.




Jako jediný si dávám tuhle pizzu, její název mne hned upoutal. A byla dobrá!





Pak jsem domů řídil jako první, takže jsem nemohl fotit a kolegové to za mne nevzali, proto více fotek už nemám! A ještě se vrátím k dnešnímu letu na Kobale, kdy přistání bylo na záložce, koukni ZDE.  Nebylo to díky počasí?

A to už je vše, další díly nebudou.

Pěkné to bylo!

Vlasta
http://www.pgv.cz/