V pondělí 20.2. vstáváme, na zdejší poměry, časně. V devět hodin se vydáváme za prvním dobrodružstvím. Jedeme se podívat do krápníkové jeskyně a do městečka Ronda. Hudla s námi nejede, má práci, kterou musí udělat. Soukáme se jen do jednoho auta. Je tu místo pro všech sedm výletníků.

První naší zastávkou je snídaně. Nemají tu snídaňové menu jako v Algo a tak se nás mladík, který jediný umí anglicky, ptá, jestli chceme typickou španělskou snídani. Kýváme, že ano.

Na stole se objevují různé misky s rozličným obsahem. Paštičky, mleté vepřové v sádle, rajčata, česnek, jakási červená hmota zalitá sádlem. Vendelín s Hančou jdou na jistotu. Svou housku si mažou máslem s džemem. Peterovi nejvíc chutná houska politá olivovým olejem a namazaná drcenými rajčaty. My ostatní ochutnáváme všechno, něco je lepší a něco polykám jen ze slušnosti. Když platíme (2E/os) vypadá to, že je to pro ně zajímavý výdělek.....


První jeskyni, která je kousek od snídaňového městečka, je možné navštívit jen s průvodcem. Jdeme k ní přes polozbořený mostek. Sice tu malují zákaz vstupu, ale tabulka není zeď a je to tu pěkný. Tak co, že jo?









Další jeskyně je už ta správná. Jmenuje se Cueva de la Pileta. Má několik kilometrů chodeb a hromadu obřích jeskyní. Je tu přibližně 3.000 obrazů z doby paleolitu. V roce 1905 jí objevil sedlák, kterému se tu zaběhla ovce. Prý je tu největší zajímavostí, že je tady namalovaný tuňák. Osobně bych některé malby ani malbami nenazývala, spíš to na mě působilo jako plotek na účtu v hospodě.

A ani odborníci se nemůžou dohodnout, co to vlastně je a tak si myslí, že kalendář. Fotit se tu nesmí a tak mám jen fotky zvenku a Honzu, co by skřítka s lucerničkou.





Prohlídka trvala hodinu a pořád bylo se na co koukat. A to jsme šli jen zlomkem jeskyně. No nic, pokračujeme dál do městečka postaveném na dvou skalních masivech. Mezi nimi protéká říčka a tvoří propast mezi starým a nový městem. Jmenuje se Ronda.







Dáváme si zmrzku a jdeme se podívat mezi rozkvetlými mandloněmi dolů na dno propasti.















Touláme se městem tak dlouho, až máme hlad. Na jídelním lístku vidím paelu. Tu musím tady zkusit.... Bohužel, došla. Tak ochutnáváme pizzu, špagety, rybku i kuřecí maso, každý něco.


Je už docela pozdě, ještě nějakou tu fotečku a jedeme domů. Fotku se španělským býkem si nemůžu odpustit.




Doma toho kluci ještě nemají dost a tak podlehnou Lacošově provokaci dát si ještě pár minut planku. Petr v něm vydrží i šest minut. A tak jsou na začátku čtyři. Na konci drží plank jen Petr sám. Honza kluky poňouká ještě do špicara. Znovu se všichni chytají. My s Hančou jen přihlížíme. Nebudeme se ničit, vždyť zítra máme slíbený výlet na Gibraltar. A tak se s vidinou opiček vrtám pod peřinu. Z dálky ještě slyším hlahol a smích.... Je fajn jet s prima partou stejně naladěných lidiček.

Pokračování příště.

Jana K.
http://www.pgv.cz/