Dnes je neděle 19.února. Je pod mrakem a dost fouká, nepřekvapuje nás to. Dnes se předpovědi shodují v oblačnosti, ale vítr je silnější, než předpovídali.

Ubytování je docela hezké. Prostorný obývací pokoj s kuchňkou, kde je jídelní stůl s ledničkou. Gauč, stolek televize.... místa hodně. Pak tu jsou tři pokojíky po dvou postelích a jeden, který má postele tři. Každý pokoj má svou koupelnu se záchodem. Třílůžkový má záchod s koupelnou vedle pokoje, je to velká místnost, která má dvě sprchy. Cena jednoho pokoje je 250 eur /týden.

Co mě hodně překvapuje je fakt, že žádné dveře (mimo vstupních) nemají klíč, ani klíčovou dírku. A to ani dveře na záchod. A ještě to, že tu není topení. Přitápíme si jen klimatizací.

Poprvé se s Gerhartem máme setkat na snídani. Jeho běžný čas snídaně je o půl jedenácté.

Dopoledne Honza s Vendelínem vyráží na obhlídku městečka a okolí, do snídaně času dost.

Setkáváme se s nimi na náměstíčku, které je srdcem dění v Algodonáles. Je dlouhé, úzké, plné laviček, které jsou umístěny pod mandarínovníky. Schází se tu celé město. Dětem slouží jako hřiště a dospělým jako místo setkávání.

 

V jedné z hospůdek, které jsou tu jedna vedle druhé, se usazujeme a objednáváme si snídani. Stojí 5 euro a skládá se z veliké topinky, vajíček, másla, česneku, drcených rajčat, kávy nebo čaje a džusu z čerstvě vymačkaných pomerančů.

Zdravíme se s Gerhartem a on nám ukazuje, kde se dá létat. Odkud se startuje, na co si dát pozor.  Na druhou stranu papíru nám píše, kam se podívat. Kde je co zajímavého. Taky nám říká, že Malagou se přehnala silná bouřka. Prý tam spadlo až 100 l/m2. Měli jsme štěstí, že jsme včera dojeli až sem.

Po snídani se vydáváme na oblídku lítacích míst. Kousek za městem objevujeme pomerančovníky, mandarinkovníky, citronovníky i olivovníky. Máme radost jako malé děti a okamžitě zastavujeme a jdeme si ochutnat. Jsou kyselejší, než jsme si mysleli, ale jsou utrženy přímo ze stromu – bomba.

Prohlížíme si přistávačku a pak vyjíždíme na start nad Algodonáles. Jsou to krásné, prostorné starovačky.

Cestou dolů kluky napadá, že bychom se měli trochu pohoupat, abychom se po té zimě dostali do formy.

Prostě dělali voloviny, že na to jeden místní koukal jako kráva.

Cestou na další startovačky se stavujeme na oběd. Ve městě je plno mandarinek a citronů. Válejí se i po zemi, tak nějaké sbíráme na potom, jsou krásné.

Další startovačky a parádní výhled do krajiny.

 

Napadlo nás ochutnat ty parádní mandarinky, tyhle už určitě musí být zralé, když jsou ze země. A výsledek? No, posuďte sami.

Pořád tu je co fotit.

Jen na jednu startovačku jsem si netroufla. Brána byla zamčená a označená touhle cedulkou.

 

Po večeři jsem vytáhla A5ku. Je to specoš lahev, kterou jsem dostala od kolegy k narozkám. Je vhodná do notebooků, aby nezabírala moc místa. Vyrobená z nezávadného plastu. Na slivovici 2012, úúúúúplně ideál. Naplánovali jsme si výlet na zítra a šup pod deky. Však zítra je taky den.

  

Pokračování příště