Ani ve čtvrtek 19.1.17
to s větrem nevypadá nejlíp. Zatím jedeme alespoň trénovat na pláž.
O Aničku se starají tři
chlapi, kdyby se o mne staraly tři ženský, taky bych ho vytáhnul. Míro, mluvím o padáčku!
Kdo to umí, může se
nechat vozit po pláži z jedné strany na druhou i zpět.
Rozcvička.
A pak hurá do vody!
Ovšem plavčíkům se to
moc nelíbilo, nechtěli, abychom chodili víc do hloubky.
Zdenča s Františkem
musí s autem do hlavního města, já s Honzou a Dimou vyrážíme na
kopec za naším domem.
Já si to chtěl jen
vyfotit, ale podle Honzy se plody mohou jíst. Jen se musí oškrábat od trnů.
Zkouším to taky a je to
výborné. Chuť něco mezi malinama a angreštem? Nebo spíš ke granátovému jablku?
Dimo si raději nedal,
prý až po cestě zpátky, pokud to s náma nic neudělá.
Jdeme dál přes celé
údolí, nahoru půjdeme od druhé strany a na této straně sejdeme.
Pohled
zpět na údolí,
které jsme prošli, a výstup na nižší
část pravděpodobného úbočí bývalé
sopky.
Po hřebenu na nejvyšší
část.
A jsme nahoře. Vrcholový přípitek!
Jsou tu
nějací Němci od Drážďan a tak se vzájemně fotíme.
A ještě kousek videa ZDE.
Dolů to není jednoduché,
pod nohama nám to díky jemným lávovým kamínkům podjíždí.
Ještě se jdeme podívat
do nedaleké jeskyně.
Není hluboká a podle
vybavení to vypadá buď na bezdomovce a nebo na šmajchlkabinet!
S náma to nic
neudělalo a tak si Dimo dává taky.
Vracíme se do baráčku. A tyhle úlovky jsou
Honzovy.
Trochu mne tu překvapilo umístění bojleru a automatické pračky.
Nevím, kde se František
se Zdenčou tak dlouho zdrželi, raději se ani neptám, a vyrážíme na oběd.
Dnešní doba - bez mobilu
ani ránu. Omáčky na předkrmovou housku.
Honza si dal tuňáka,
objednal si ho medium a vypadá to, že se povedl.
Zdenča si objednala
oliheň, my tři jsme si dali denní rybu a čekali, co dostaneme. Pak zmlkla celá
hospoda a všichni se dívali, co jsme to dostali. Pěkné to bylo!
Nějaké
dvě dravé ryby, k tomu kousek jiné ryby a kousek
tuňáka, příloha pár brambůrek a zeleninová
obloha.
I ty rybí tvářičky byly
dobré. Bylo toho hodně, nabídli jsme i Zdenče a Honzovi.
A bylo to nejen pěkné,
ale i výborné!
Jedeme se podívat do
TEGUISE na pirátskou pevnost. Po cestě pozorujeme letecký provoz.
Jsme tu a v dálce to
vypadá na přeháňky.
Já se Zdenčou jdeme do
pevnosti, chlapi si prý raději udělají výšlap okolo kráteru.
V pokladně nás
upozornili, že na prohlídku máme už jen 20 minut, pak zavírají.
Jenže než jsme to
vyřídili a vyšli nahoru, mraky se přiřítily až k nám a dolů přestávalo být
vidět.
Copak vidět, dorazila i
voda a tak lehce mokneme.
Ve věži mají tyhle pěkný
malby pirátů.
Po desetiminutové
prohlídce pevnost opouštíme. Kde máme naše chlapy? U auta nejsou!
Už se vrací z procházky,
přepadlo je to taky nečekaně rychle.
Jak to rychle přišlo,
tak taky rychle odešlo. Anička udělala pěknou fotku duhy, ale zatím mi ji neposlala. :-(
Vyrážíme ještě alespoň po městě.
Tak nevím, jestli si
někdo koupí a vystaví takové umělecké dílo?!
Jedeme
zpět. Slávek volá, že by u nich večer
pořádali grilovačku, tak jestli dorazíme
také. No samozřejmě!
Zdenču s Františkem
ještě vytáhnu na ochutnávku kaktusů a na malý výšlap za barákem.
Franta se šel proběhnout
a já vzal Zdenču k jeskyni. Jenže teď tam byl nějaký mladý pár. A nevyfotil jsem je!
Návrat a od Františka ochutnávka dnes
zakoupeného banánového likéru.
A dostal jsem od něho i
tuhle dnešní pěknou podvečerní fotku.
Po osmé voláme, jak to
vypadá s večírkem a prý můžeme přijet.
Jenže tady se ještě nic
neděje, tak to trochu dávám do pohybu. Já dělat nemusím, já fotím!
S některýma to ani
nehne, tady prý večírky začínají až po desáté.
Naklepat maso bez
paličky, nasolit a popepřit.
K tomu ještě trochu
muziky, živě na videu je vidět ZDE.
Masíčko se móóóóc
povedlo!
Pár kousků z kaktusu
jsem donesl i sem, holkám to taky chutnalo.
Dimovi stačí mobil,
grilování se ani neúčastnil, stačilo, když jsem mu to nosil.
Stavila se tam i nová
pěkná česká sousedka a sháněla informace. My se hodně snažili jí ve všem vyhovět! :-)
Je po desáté a tak se začínají
rozhýbávat i místní. Zato my se už připravujeme na odjezd.
Takže
už jsme zpět a otvíráme
místní bílé i červené vínko.
Zkouším udělat alespoň část 1. dílu a Honza
se
dívá na mé stránky. Prý jsou jak ze
starých časů, měl bych je modernizovat.
Nebudete
tomu věřit, ale po návratu domů si dal práci a udělal mi
nové. V pondělí 23.1.
mi je poslal, zatím jsem to odmítnul, teď bych se nerad
přeorientovával a učil se nové, mám
toho moc. Honzo, zatím díky! A nevím, teď se
všude vrací samé retro, nebudou časem i ty
mé
moderní?
Na
mé malé popíchnutí Anička rychle
zareagovala a svou fotku s duhou mi poslala. Taky se vám
líbí?
Pokračování příště.
Pěkné
to bylo!