V sobotu
12.11. se v Třešti konala Valná hromada svazu paraglidingu a pak vyhlašování
ČPP, o tom jsem psal minule. No a jelikož se v neděli 12.11. udělalo
takhle krásně a letovo, nezaváhal jsem a před jedenáctou vyrazil.
Se
Zdenčou jsem se domluvil, že
to konečně vypadá na dlouho vysněný Český Krumlov,
tak ať jede rovnou za mnou. Naskakovaly první kumulky, tak to se
mnou trochu houpalo. Teplota u země byla kousek pod nulou a s
výškou pěkně klesala, takže zvednout se až nad mraky,
abych měl od termiky klid, se mi nechtělo.
Foukalo sice správným směrem, ale potřeboval jsem obletět větší zalesněné prostory, takže letím na boční vítr trochu pomaleji.
Rozhledna U Jakuba
Lomy
Nemůžu moc fotit, musím šetřit baterii, protože včera jsem si na vyhlašování zapomněl nabíječku a tak jsem ji nedobil.
Začíná se mi dost mračit a do dálky přede mnou je špatně vidět, takže je těžké plánovat směr letu.
Borovany jsou stále zastíněné, přitom na nedaleký lom sluníčko stále svítí.
Doufal jsem, že se už mraky budou rozpouštět, ale pořád nic. A sluníčko svítí stále jinde, než kudy letím já.
Vodní nádrž Římov
Římov
Velešín. Tady jsme už jednou taky končili při dálkovém přeletu, článeček je ZDE.
Ještě kontroluju množství paliva, není ho už moc, ale zatím dobrý.
Sice
jsem
se více oblíknul, ale už mi začíná
být chladno. V mé výšce je min.
nějakých
-5 st., jenže pocitová teplota při čtyřicetikilometrové
rychlosti je trochu jiná.
Tak kde mám ten Český Krumlov? Podle GPS je to už jen kousek. Nakonec to poznávám podle nedalekého kopce Kleť.
Český Krumlov. Sluníčko mi opět nepřeje.
I
když
je zataženo, je to nádherné a fotím jak o život.
Kdysi jsem tu letěl
bezmotorově a móóóc se mi to líbilo, jenže
tenkrát mi ve foťáku už dříve došly
baterky (článek je ZDE), dnes to snad ještě chvíli vydrží.
Zámecká zahrada i s otáčivým hledištěm. Zatím tam ještě je, kdo ví, jak to s ním dopadne.
Louky vedle zámecké zahrady jsem měl jako záložní přistávačku, ale nebyl jsem si jist, jestli by se tam pro mne Zdenča dostala.
Nakonec tedy letím zpět k okraji města na předem vyhlídnuté loučky.
Po dvou hodinkách přistávám, můj let je ZDE. ESA se mě celou dobu držela a tak chvilku po přistání přijíždí.
Pokud by bylo teplejší období, ještě bych natankoval a letěl se podívat na Stezku v korunách stromů, jak jsem dříve plánoval.
Odjíždíme domů a začíná se vyjasňovat. Podle manželky už vůbec nemám chuť to znovu rozbalit a zase letět!
A takhle jsem to letěl.
Doma zjišťuju, že nejvíc mraků v Čechách bylo zrovna tam, kde jsem byl já, je to vidět i ZDE. Příště mi to snad vyjde líp. :-)
