Vylet na jih

V pondělí 26.9. mi zavolal Pavel Mašek, že jede na výlet do Slovinska a že je ještě jedno volné místo, tak ať zavolám Boeingovi a domluvím se. Po propustce od Ally, že se o rybky postará, jsem ihned volal tomu obrovskýmu pánovi, který mi poslal SMS "18.00 hod na Matějovci 7". Jelikož mám malé zkušenosti s výlety a podobnými atrakcemi, tak jednou jedu bez ničeho a podruhé zas vezu půlku Lidlu. Takže jsem opět měl smolíka, když jsem narazil na celníka Míru, který mi spoustu věcí zabavil (konzervy, řízky, bohužel i kraťasy atd.) a nechal přeskládat zpět do mého auta. Byl jsem z toho trochu na prášky, ale postupně jsem se s tím vyrovnal. Mezi tím přijel Boeing, který stihl ještě polétat, a Pavel a mohlo se vyrazit směr Austria. Cesta utíkala rychle, alkohol se nepožíval a bez komplikací jsme dorazili před půlnocí do Tolminu k Igorovi. Pozdní večírek se nekonal, tak jsme rozdělali stany a unavení usnuli. Ráno ve středu 28.9.16 jsme se probudili do mlíčka, které se brzy rozpustilo a po vydatné snídani (vajíčka), kterou připravil velký Boeing, jsme vyrazili omrknout oficiální přistávačku a koupit vstupenky na Kobalu. Tam jsme se také potkali s Jirkou.W a jeho Luckou a jejich pejskem, který si mě ihned oblíbil......... Poté jsme se přesunuli na Kobalu, kde bohužel to oproti předpovědi foukalo od východu. První startoval Jiří, pak Boeing, já, Pavel.

Krásný výkon předvedl Jirka s Boeingem, pozadu nezaostal ani Pavel. Se mnou už to bylo horší, ale jelikož jsem měl do té doby letošní rekord z Kozákova 19 min., tak to byl posun. Mirek ten den neletěl, staral se o auto. Já jsem na večer dal ještě jeden olejový sletík a vyzkoušel si ouška. Lety z toho dne ve Slovinsku jsou ZDE a video mám ZDE.

Všichni jsme se sešli v Siberu v pořádku a večírek mohl začít. Připojili se k nám kluci z Tábora, vlekař Mejla a pokurzík Tomáš. Grilu se chopil Mirek a nemělo to chybu. Velkou výhodou Siberu je, že tam má Igor ledničky (oproti Bassanu) a český pivínko bylo neustále chlazený. Večírek končil v hluboké popůlnoci, kdy jsem zjistil, že už si povídám sám se sebou a tak jsem to taky zapíchl.

Ve čtvrtek 29.9. jsme už po konzultaci z večírku byli rozhodnuti, že se pojedem ještě víc ohřát a polétat do Bassana, tak jsme rychle pobalili a vyrazili. Cestou jsem ještě způsobil paniku, když jsem nemohl najít svůj mobilní telefon. Hodný Boeing se už chtěl vracet zpět do kempu, když se Pavlovi podařilo mobil najít. Opravdu zhluboka jsem si oddychl, to jsou ty večírkové dozvuky. Cestou při tankování v Nové Gorici mi Míra ukázal startovačku Lijak, snad se tam taky někdy podívam.....

Cesta do Bassana moc neubíhala, ale nakonec jsme se tam doplácali. Rychlé vyložení věcí v kempu a rychle na startovačku. Startovali jsme z koberců a přihlášené lety jsou ZDE.

Já osobně jsem se oproti Kobale malinko polepšil a o tom to je. Ostatní borce hodnotit nebudu, protože to je jiná kategorie. Po nezbytné hygience jsme pomalu začali připravovat další, bohužel už poslední večírek. Dorazili opět borci z Tábora, kterým se s námi asi dost líbilo....... Tento večírek už nebyl grilovací, ale spíš jsme se věnovali tekutým zásobám, aby jsme domů jeli co nejlehčí. Na večírku mě hodně zaujala přednáška mr. Boeinga, jak se nemá létat v mlze a mracích. Dokonce ten den pan mistr někoho pokáral, že teda v mracích rozhodně ne.... Ráno jsme zaplatili, pobalili a Boeing navrhl, že nás vyveze nahoru pod pamatník, aby jsme si dali sletík a pak že pro nás na přistávačku dojede a pojedem společně na koberce. Jelikož jsme vyjeli proti plánu cca o 45 min déle, tak už památník byl v takovém polovičním mraku. Rychle jsme se přesunuli na start a připravovali. Před námi ještě odstartovali dva borci z Beskyd a pak už se to začalo rychle zavírat. Já jsem už byl připraven na start na berana, ale nakonec jsem to vzdal. Míra a Pavel taky začali balit. V tuto chvíli byla dohlednost max. 20 metrů, Boeing se rozhodl, že do toho jde. Namakal do auta pro věci, v mžiku se nachystal a nenávratně se nám ztratil. My jsme v tu chvíli přestali mluvit a čekali, kdy se ozve. Asi po pěti minutách jsme se rozhodli, že pojedeme dolů na přistávačku. Stále se neozýval, když jsme sjeli asi o 250 výškových metrů, tak jsme pořád byly v mraku. Když jsme přijížděli ke kobercům, tak se borec konečně ozval a přistál na rogalistický přistávačce a že prý by to na oficiálku už nedal........ Takže vše dopadlo OK, akorát večerní přednáška se jaksi minula účinkem. No prostě kázat vodu a pít víno, co? Ten den jsme nakonec dali start z koberců, naše přihlášené lety jsou ZDE.