Rancirov 9.9.16

Je pátek 9.9.16 a podle předpovědí to má dnes fungovat. Naštěstí mne šéf pouští a tak po jedenácté opouštím můj zamilovaný zámeček v Písečném. Kolegům jsem zadal práci, předal služební auto, převlíkl se, vzal bágl a zmizel. Kdo to ještě neviděl, tak až ho doděláme, má vypadat asi takhle – video je ZDE.

František jel s vlekadlem okolo, vyzvedl mne a dovezl na Rancířov.

Sraz jsme měli v 11.30 hod., ale Rumbi tam byl dřív a už byl netrpělivý. Postupně přijíždějí další.

Nad náma je úplně jasné nebe, kumuly se dělají jen na západ od nás, i tak všichni plánují velké trojúhelníky, ti nejlepší rovnou stovkové. Přitom nám to dnes ještě komplikuje vojenské cvičení se zakázanýma prostorama, zveřejněné to bylo ZDE.

Tak jdeme na to!

První šel Rumbi a jelikož se tam jen mořil, nikomu dalšímu se nechtělo. I Stříbrňák si raději něco ubalil.

Když se nikomu nechtělo, poslali tam mne, ať prý odviják zbytečně nezahálí, že musí vydělávat. Požádal jsem je tedy, jestli by mi nešli zepředu foukat, že je úplné bezvětří. Obětoval se jen Boeing, ale aby nemusel tak daleko dopředu, začal vzduch nasávat. A nasávání mu jde móóóc dobře! Hned na to se rozfunělo a správným směrem.

Tuhle dráhu máme hned vedle Rakouských hranic, podle malých políček to je i vidět. A pro ty mladší, tahle silnice byla dříve jenom vojenská pro ostrahu hranic proti narušitelům (hlavně těm zevnitř), byly tu ostnaté dráty, vojáci, pozorovatelny a kus zóny, kam se jen tak nesmělo. A i když to po roce 1989 padlo, i tak jsme tu mohli lítat jen po nahlášení letovému provozu do Prahy, že budeme blíže k hranicím než 5 km, to byla tzv. zóna ADIZ. A teprve až po několika letech jsme mohli přelítnout hranice, dnes jako by tam ani nikdy nebyly, což je fajn.

Trochu moc jsem se rozepsal, to víte, my pamnětníci ....

Takže taky se mořím i s Rumbim (je teda výš!), sice jsem kousek nabral, ale pak nic a tak letím na přistání. Nedoletěl jsem ani zpět a nechal se Vlastou odvézt, můj let je ZDE. Kolegové mne ještě popichovali, že jsem se neměl oblékat, že to je tím.

Najednou tu naskákaly kumuly, Stříbrňák se chytil hned, Rumbi se k němu přidal a následoval je Vaňous i s Boeingem. Taky nám stoupáky pěkně aktivovali technikou! :-)

Na druhý pokus se chytám i já, tohle je obec Rancířov.

Za tu spoustu fotek s mráčkama se předem omlouvám, kdo ví, kdy si je zase budu moct vyfotit, přeci jen nám to už brzo skončí.

Nahoře žádné velké teplo není, ještě že jsem nezaváhal a kombinézu si oblíknul.

Ve vysílačce slyším Janču, jak se prvně někoho ptá, jestli můžou startovat a po chvilce se ptá, jestli je v pořádku. Ozve se David, že je dobrej, že je jenom zasranej. No a na to Jana, jestli zevnitř a nebo zvenku. Pobavilo nás to! Když jsem později zjistil, že ho i vyfotila, požádal jsem o foto a tohle mi k němu připsala - „Ahoj Vlasto, posílám ti fotku Davida Mikeše. Při startu mu fouklo mírně z boku a do zad a to už měl padák nad hlavou. Hodil salto do boku, ani nevěděl jak. Rozbité sluneční brýle, odřený nos a tekla mu z nosu krev. Špinavou a odřenou sedačku. Ale oklepal se a na podruhé odletěl. Ta fotka je focená až po přistání, protože startoval hned po tom karambolu.“ A jak vidím, mohlo by být i video. :-)

No nic, hlavně že to docela dobře dopadlo. A jak vím, nakonec si dnes pěkně zalítal.

Od západu se nám to dost zatahovalo, velké oblasti byly úplně zastíněné.

Tady nade mnou je asi Stříbrňák a dole přilítává Boeing.

Dravci mi dnes žádný stoupáky neukazovali, asi nemaj rozum, jen se navzájem honili a blbnuli. Občas tam byli i čtyři.

Staré Hobzí

Cizkrajov, naše bývalá vlekací cesta na pěkném termickém místě, vysílač na Urbanečském vrchu a vzadu naše vesnice.

Kam letět? Nad kopec a nebo pod mrak? Vzal jsem to tak napůl a kdyby to nevyšlo, doletím domů. Zadařilo se!

Cizkrajov a Holešice.

Tam jsem to otočil na jih.

Tady jsem málem muset dávat ouška, ale vylítnul jsem z pod mraku zavčas. A už je tu zase Rakousko.

Vypadá to, že se přibližuje David. Chvíli si spolu i zalítáme.

Točím to zpět na návratovku, jižně je zase vše zastíněné. Zato u nás to vypadá jen na rozpady.

Tady jsou vidět hranice států.

Tak kam, na východ či na jih?

Zase Rancířov.

Ještě to zkouším tady a nic. Takže letím na přistávačku.

Přistávají tu dvě křídla, jenže potkávám stoupáček a tak ho zkouším využít. A opět se zadaří!

Jenže co teď? Dole všichni odjíždí, já tam auto nemám a tak se zkouším vrátit domů vzduchem.

Mám to proti větru, takže při točení se spíš vzdaluju. Tady je Písečné a opět můj zamilovaný zámeček.

Musím si přibrat výšku, jinak domů nedolítnu. Celou dobu to bylo pohodičkové, zato tady se mnou šijou všichni četi!

Opět Staré Hobzí, tahle fotka už vypadá líp, než ta minulá, i když je to jen výřez.

A jsem opět u vysílače. Výška slušná, teď už to domů doklouznu i proti větru.

Peč

A zase Peč, nevěděl jsem, kterou fotku mám vymazat (a to jich mám ještě víc!).

Přistávám si po 3,5 hod. rovnou za barákem, můj let z ČPP je ZDE (tam to počítá jen návratovku ve FAI) a ve World je ZDE, tam mám díky bodům i návrat domů jako volný přelet.

Přivítání od manželky i se sousedkou a jejich trhačem.

A tenhle dorazil, prý jestli jsem tam chtěl opravdu přistát a že zná nějakýho Hejdu, že lítá taky. Michale, mám tě pozdravovat.

Ani jsem se nepochlubil, že se mi speed rozbil už první den na výletu ve Slovinsku. Po návratu jsem si ten můj stejný oblíbený objednal u Gradientu. Musím je pochválit, do tří dnů jsem ho měl doma, ale příště by mi k tomu asi měli poslat i technika, já si ho za celou dobu nevyměnil. A přitom jsem ho dnes měl sebou, že to udělám před startem.

A teď se udělaly takovýhle ukázkový kumuly, přitom jsem při návratu měl ke konci téměř čisté nebe a myslel si, že už nebudou.

Navečer mi volá Stříbrňák a že tentokrát ode mne ani nic nepotřebuje, jen že si dolítnul zpět a mrzelo ho, že to asi nebude stovka, ale jen 95 km. Já teda nevím, mají ti závodníci vůbec takovou radost z létání a zážitků, jako mám já a asi i většina padáčkářů? Já dnes byl úplně nadšen z létání a vůbec neřešil body.

Nakonec to Stříbrňákovi stovku dalo, snad je spokojený, jeho let je ZDE. Zmínit se musím i o Rumbim, ten taky plánoval stovku, nakonec dal FAI 80 km, jeho let je ZDE. Všechny dnešní přihlášené lety v ČPP jsou ZDE a jen ty z Rancířova ZDE.