Lijak 29.8.16

Je pondělní ráno 29.8.16 a balíme na dnešní podvečerní odjezd domů.

Takhle krásně uklizeno jsme tu neměli za celou dobu. No a jelikož plánované nádherné počasí se dnes nekoná, jedeme na Lijak.

Auto necháváme rovnou dole a necháme se vyvézt.

Jsme jen my čtyři a odveze nás nejen na horní parkoviště, ale rovnou pod startovačku.

Trénují tu nějací školáci. Boeingovi vypadlo pivíčko a napíchlo se o šutr, takže ho chudák musel rovnou vypít.

Včera mi nefungovala jednostranně vysílačka, všichni mě slyšeli, ale já nikoho. Teď mi to Jiří opravil. Na druhé fotce jsou piloti z Polska a jen tak náhodou jsme zaslechli, že se baví o včerejším kolegovi, co hodil záložku. Takže jsme se zeptali, jak dopadl, a že on je dobrý, jen potrhal padák. Jestli hlavní či záložku, to jsme se už nezeptali. A když už jsme u včerejšího dne, tak jsem se v minulém článečku zapomněl zmínit, že jsme měli pár telefonátů, jestli to nebyl někdo z nás a nebo známý, že nějaký motorář měl nehodu a dost špatně dopadl, více je ZDE. Nevím proč, ale na stránkách LAA o tom zatím není ani zmínka.

Před startem jsme se ještě domluvili, že nepoletíme za hranu na přeskok u Ajdovštiny, že dáme návratovku a po druhé hodině přistaneme, ať brzo vyrazíme k domovu. Je jedna hodina a startujeme.

Až sem na hranu dobrý, ale po otočení to začíná být proti větru trochu více hravé, občas jsem se bál i fotit.

Tady se míjím s Jirkou a Michalem, a tam vzadu pod hranou je Boeing. Lituju ho, je dost nízko.

Jenže než jsem tam doletěl, byl jsem tam taky. Zato Boeing se vyzvedal a byl už vysoko nade mnou.

Zkouším se taky vyzvedat, jenže při točení mne to hodně zanáší zpět k východu.

Nakonec jsem hranu v malé výšce obletěl a za ní se pěkně vyzvedal.

I tak to bylo čím dál hravější, docela jsem měl i obavy z převývoje, aby to nešlo do bouřek.

S Boeingem v jednom stoupáku, dělal mi přímo fotomodelku, ale aby udělal fotku mně, to né!

Jsem zpět nad startem.

Když se přepne na jemné pěčínské řízení, tak to chodí i v rovinách a je to konečně klidné a pohodové lítání.

Pak se vydávám blíž k Nové Gorici s tím, že jak klesnu na výšku startu, otočím to zpět.

Je to takové houpavé, i při přímém letu chvíli nahoru, chvíli dolů a zase tak.

Jsem tu, na focení to dnes není žádná sláva, tak alespoň něco.

Otáčím to zpět na přistání, stejně už mám nejvyšší čas, Boeing to ve vysílačce hlásil také, zato další se nehlásí.

Takhle pohled na startovačku vypadá docela děsivě.

Přistál jsem, můj let je ZDE. Boeing si ještě užívá létání, zato Michal a Jiří nereagují ani na vysílačku, ani na telefon.

Před přistáním naviguju Boeinga na terč, já ho nedal tak o metr, jenže Jiří letí ještě dál a pak nadává, že ho to přizvedlo.

Už budou tři hodiny, jeho let je ZDE.

Zato kolegové se po chvíli hlásí, že jim to na návrat nešlo a oba přistáli v údolí za přeskokem. To je hrdinství! Navíc Michal si nechal mobil v autě, naštěstí se s Jirkou domlouval vysílačkou a pak se i sešli. No a že za chvíli jim jede autobus, tak ať počkáme. Michalovi stále nejde GPS a Jiří to raději ani nepřihlásil. A zrovna na tyhle jejich lety bych se tak rád podíval, co nám pak o nich vyprávěli, to byly zážitky!