Na
čtvrtek 11.8.16 se někteří hlásili na létání a podle předpovědí to nevypadalo tak
nejhůř, jen mělo být více oblačnosti, a tak si říkám, že odpoledne bude ubývat
a kdyby se mi třeba povedlo zmizet dřív z práce, mohl bych si ještě
polítat. Takže padáček jel do práce se mnou, jenže když před druhou hodinou volám
Vlastovi, kde jsou a že bych dorazil, dorazil on mne, že prý z Radkovic odletěl jen Karlsson (jeho let je ZDE) a že to už sbalili a odjeli domů. A
to se přitom teprve na Pěčíně udělalo tak pěkně letově! Přihlášené lety v ČR z toho dne jsou ZDE.
Jenže
na
víkend mělo být super počasí na Kobale a tak se
někteří vydali na jih. Rád bych
jel taky, ale nemohl jsem. A že se tam nalítala spousta
krásných přeletů, hlavně ze Sorice, je vidět ze soboty
ZDE a z neděle ZDE.
U nás to
na neděli 14.8. nevypadalo až
tak nejlíp, mělo být dost vysoké oblačnosti, ale i
tak jsme si chtěli alespoň
trochu zalítat. Jelikož nebyl žádný vlekař,
obětoval jsem se já. Volal mi i
Stříbrňák, že konec sezóny se pomalu
blíží a že by to chtěl ještě využít, tak ať s ním počítáme taky. Sraz
jsem díky jen malému počtu
přihlášených vyhlásil na 11.30 hod. u
Hříšice.
První
přijela Lenka a postupně další, dokonce i ti
nepřihlášení. Počasí se nám rychle
vylepšilo a tak není na co čekat.
Ještě
jsem všem pohrozil, že kdo dvakrát vyhnije, bude vlekat místo mě, takže se
všichni snažili.
Udělal
jsem osm vleků a pak se nade mnou slitoval FrantaL, že si už dnes pěkně polítal
a že mu to stačí. Jen nás trochu postrašil tím, že už čtyři roky nevlekal.
Prvního jsem mu tedy nechal Boeinga, na zaškolení to je ten pravý. Pak jsem šel
já.
Nechytám
se a když přistávám, jsem až vzadu nad kukuřicí. Povede se mi přistát na
silnici a padáček vedu nad hlavou s tím, že ho složím až na loučce vedle aut. Jenže
mi nedošlo, že v cestě mám dráty vysokého napětí 22 tisíc voltů. Až jsem
se ouškem opřel o první lano, kolegové na mne houkli a já ho shodil. Že zrovna
já udělám takovou blbost! No nic, dobře to dopadlo a dávám druhý pokus.
Tentokrát
už úspěšný.
Chvíli to
vypadalo dobře, jenže pak přeskočím pod další mráček, kličkuju pod ním, kde to
zvedá, a jelikož mne už neudrží, letím dál. Jenže tam je jen modrá díra a já
stále klesám.
Nepomáhá
mi ani les u Jemnice, ani pole a lány za ním.
Třebelovice
Ještě
to
zkouším natáhnout nad Rácovice a udělat
pár fotek, bydlí tam kolega z práce
a mohl by mne hodit zpět.
Nad vesnici
jsem se už nedostal a když mu po přistání volám (můj let je ZDE), stejně mi nebere telefon. Takže volám na
Pěčín a prosím někoho o laskavost. Po sbalení jdu alespoň najít chalupu, kde
bydlí, to pro příště. A hele, on je doma.
Netrvá
dlouho a mám tu mladou ESA Lenku (pro neznalé - Elitní Svozovou Asistentku).
Při
cestě
zpět potkáváme místní výletní
vláček a u Jemnice je pořád modrá díra!
Při
dojezdu zrovna vidíme startovat Pavla Janíka a jen co zastavíme, Lenku mi bere
Václav.
Počasí
tu
vypadá stále na létání i přes to, že
někteří padáčkáři se raději věnují
cykloturistice.
I
když
FrantaL chtěl být do tří doma, stejně už přetahuje a tak
nás tam prý ještě
hodí. Já jdu první a i když se Lenka prvně
připravovala, raději to vzdává, že
prý se blíží bouřka a ona se bojí.
Říkali jsme jí, že to je až v Rakousku a jde to na Znojmo, i tak
nešla, prý snad slyšela zahřmění. My starší ne a to možná byla i výhoda.
Zataženo
bylo jen jižně, na ostatních stranách bylo pěkně. Takže když jsem se vyzvedal,
letěl jsem od toho dál ve směru na Telč.
Pak letím
na Novou Říši a počasí si pořád hlídám.
Bouřkové
to není, jen z toho místama někde nad Rakouskem prší.
Vracím se
na Pěčín, zrovna je tu zataženo, ale od západu se už vyjasňuje.
A to mi
pomohlo, zase se pomalu zvedám až k základnám.
Hříšice
Budíškovice.
Tak co, mám letět dál? Původně jsem už nechtěl, jak se zase budu vracet, ale ty
mráčky mne lákají.
Opět
mne
převezly! Najednou se všechny rozpadaly a já zase jen
klesám. Tak co ten les, pomůže mi? Naskočí nějaký
mráček?
Ne ne,
jen v dáli naskakuje duha a ta mi určitě nepomůže.
Opět letím na Rácovice a tentokrát fotím kolegovi vesnici i chalupu s nápisem líp.
A co les
za vsí, nebo lány po obilí? Je tu i vysílač, tam bude nejvyšší místo.
Ale ani
to nepomáhá a já po necelé hoďce a půl přistávám, můj let je ZDE.
Zato
kolega Jiří mi tentokrát bere telefon a je ochoten mne vzít zpět k Hříšici.
Tam už
jsou jen opuštěná auta přeletářů a pěkně se kazící počasí.
Když jsem
u těch přeletářů, tak Pavel to prý díky přicházející bouřce vzdal u Budkova,
Boeing díky zastínění už za Znojmem – jeho let 60,94 km je ZDE a Zbyněk na
Pálavě – jeho let 88,97 km je ZDE. A až jsem
přijel domů, volá mi Stříbrňák, že to u Břeclavi stočil na sever a přistál za
Hodonínem – jeho let 149,14 km je ZDE a píše tam i o tom, jak se vrátil pro auto.
Dnešní všechny přihlášené přelety do ČPP jsou ZDE (Zbyněk tam ale není, asi to sem nehlásí) a jen ty z Pěčína ZDE.