Šikula, snídaně je na výbornou.
V deset je odjezd na kopec.
Kája startuje první, já chvíli po něm a vypadá to nadějně, i ty dostupy jsou dnes lepší.
Jenže opět vyhníváme na stejném místě, kde jsem včera končil já. Raději to stáčím blíže do civilizace.
Kája letěl za mnou a jen co jsem objevil stoupání, vychytal ho lépe a vyzvedal se výš.
Je to stále slabé a jak jsem kousek před sebou uviděl pěkně se zvedající křídlo, letím za ním. Až pozdě zjišťuju, že je to motorář!
Hajzl jeden! Co se tady teď motá s takovým křápem? Ještě to zkouším za rohem, ale nejde to.
Tentokrát přistávám na pěkné loučce, můj let 22 km je ZDE, a mám tu i uvítací tým.
Kája hlásí, že se dost moří, ale stále letí. Zato naši kolegové si ještě hodinku počkali a udělali dobře!
Jdu na stopa a snad do 5 minut mi zastavuje tenhle kluk. Bischling mu nic neříká a já nevím, kam jinam ho mám navádět.
Bischofshofen
se mi zdá podobné, tam měl původně i namířeno, a
tak to nechám na něm. Pak se hlásí Kája, že
už taky vyhnil,
jeho let 37 km je ZDE, a poradil mi, kam máme jet. Klučina se obětoval a vzal mne alespoň do další
vesnice na hlavní křižovatku, tady to už znám. Tam jsem si vyndal z nákladového
prostoru bágl, on to otočil a jel zpět.
Tady se podle cedule učím, kam si mám říkat o odvoz, jazyk bych si na tom zlomil.
Ale ani to nebylo třeba, za dvě minutky mi zastavila holčina a přesně věděla, kam chci vzít.
Dovezla mne před lanovku a jak šel bágl na zadní sedačky tam, tak blbě šel i ven, prostě moc malé autíčko. Otočila to a odjela.
A proč o
tom tak píšu? Protože na kopci zjišťuju, že jsem někde přišel o vysílačku.
Měl jsem ji na boku báglu a buď jsem ji ztratil po cestě, nebo v jednom či
druhém autě. No nic, svezení se mi prodražilo, teď už to nezachráním a tak jdu opět létat.
S kolegy nemám spojení, takže nevím, kdo kde je, ale auta máme u lanovky, takže lítám jen po okolí, abych pak mohl udělat svoz.
Hory jsou nádherný a lítání u nich ještě krásnější! Takže fotím hodně a fotek sem dám dost, třeba se někomu budou taky líbit.
Támhle je město, kde mne první stop málem nechal, chtěl bych si ho vyfotit blíž, ale nemám jistotu, že se vrátím pro auto.
Takže otáčím zpět na Bischling.
Bischling
Jsem zpět a tak letím ještě kousek dál na Dachstein, ten je vidět vzadu. Vloni jsem tam byl, článek mám ZDE.
Dnes to chodí přes 3 tisíce a je to paráda!
Neletím daleko a opět se vracím.
Už si tu poletuju přes dvě hodinky, už by to stačilo a jdu na přistání na oficiální přistávačku pro auto.
K zemi mne to ani nechtělo pustit, takže točím klesáky a dávám ouška. Jen doufám, že mi to Termoska promine!
Přistávám, můj let je ZDE. Jenže volám Boeingovi a ten mi oznamuje, že už jsou všichni v kempu i s autama!
Nabídl
mi, že pro mne přijede, ale odmítám ho s tím,
že tady mne někdo určitě
sveze. A taky že jo! Hned první auto mi zastavuje. Pán
postarší, sotva se hejbal, do ucha si dával
naslouchátko, ale na zadním sedadle měl taky PG
bágl, tak nevím.
Asi jsme
si nerozuměli, možná mne chtěl vyložit už dříve, já mu jen ukazoval, kam jedu
já, a tak mne dovezl až ke kempu, pak se otočil a jel zpět. A tak mu patří velký dík!
Z naší
včerejší přistávačky odváží seno a kolegové se v kempu vyvalují. Taky si
to zaslouží, Boeingův let 61 km je ZDE, Vaňousův 72 km FAI ZDE a Jiřího 87 km
FAI ZDE. Kluci, gratuluju vám!
A jedeme na nákup. Flašku červeného otvírám hned před krámem, jako správný bezdomáč.
Zato chlapi udělali pořádný nákup!
A opět se rozjíždí večírek, dnešní létání se musí pořádně oslavit!
Takže jsem dostal košem, když se chci podívat na nedalekou přehradu, a musel jsem jít sám.
Chtěl jsem se podívat i dovnitř, podle auta tam asi nějaká obsluha byla, ale nikdo mi neotevřel. :-(
Po půl hodince se vracím a evidentně jsem nikomu nechyběl! I paní domácí zase přišla na ochutnávku.
Před
jedenáctou se rozcházíme, zítra má
být zase krásný den, ale o tom zase až
v dalším
díle.