Bischling 1. dil 22.6.16

V úterý 21.6.16 nám začalo léto a my navečer odjíždíme lítat na Bischling. Né každému to vyjde na domluvenou 18. hodinu, takže máme čas na další aktivity.

Na jedné pumpě měli zajímavé sociály, prvně nás vítalo řvoucí a blikající auto, no a nad pisoárem ....., je to takový divný pocit.

Dan s Vaňousem jeli už dřív, našli kemp a poslali nám souřadnice s upozorněním, že musíme být potichu. Ani jsme tam nestačili zastavit a už na nás byla paní domácí, že nemáme ani bouchat dveřma od auta. To bylo na Boeinga, tady prý nezůstaneme, jak bychom dělali večírky! A že hned za stany je řvoucí řeka a za ní koleje s dost velkým provozem, to domácí asi už ani nevnímá, taky nás ani neslyšela!

Je středeční ráno 22.6. a mají tu ošklivo a zataženo! Taky hned slyším připomínky, že mne asi neměli brát sebou, že předpovědi byly dobré. A jen tak pro zajímavost, Vlasta Š. už v úterý do vzkazů napsal: "Kluci děkuji, že Vlastu odvážíte, zlepšují předpověď, konečně si třeba zalítam"

Dobrá domácí slivovička. A hlavně pořádně nastavit všechny přístroje!

Dan nám ukázal, jak a kudy se to tu má lítat a kde jsou v jakou hodinu stoupáky.

O půl desáté balíme a odjíždíme k lanovce.

Tohle je recepce s barem a tady bydlí domácí, možná tam má i ubytování.

Západní startovačka je hned od rána využívána kurzíky.

Na východní chodí zkušenější, včetně tandemů, a někteří se i pěkně vyzvedají.

Je půl jedné a tak to jdu taky zkusit. Naštěstí se daří a vyzvedám se.

Po chvíli vození přeskakuju na protější východní kopec. Tam se delší dobu mořím a když se konečně zvedám, přilétá Kája.

Skáču dál, nad tou podkovou na mne čeká pěkný kumulek.

Nepočkal! Asi jsem měl letět rovně dál, jenže já to stáčím po hřebeni, pak nad údolí a tam zjišťuju, že není kde přistát.

Jedinou slušnou malou loučku po délce rozděluje elektrické vedení na dvě půlky. Kterej blbec to tam tak dal, vedení má být kolem silnice! Honem zpět do kopců, tam něco na přistání vidím. Čas snad nikdy tak rychle neletí, jako když tak blbě vyhnívám! :-(

Ještě si tu fotím traktůrek, jak maká v prudkém kopci, když mne to tu najednou popadne a rve nahoru nad les. Vypadalo to nadějně, jenže to na mne bylo trochu krkolomné, úplná fujavice, a když mi to nad stromy klaplo a hodilo bokem do slušného klesáku, to už na mne nebylo. Dolů na přistávačku mne to taky nechtělo pustit a tak jsem pracně v osmičkách přistál na louce v kopci. Ani telefonovat jsem nemohl, jak se mi klepaly ruce! Můj let je ZDE.

Mrak tu nademnou narostl pěkně, já to ale všechno pracně snáším dolů.

Vyběhl tady na mne pes, čekal jsem, co se mnou udělá, ale nebyl to žádný hrdina, jen z povzdálí štěkal.

Díky Danovi a Vaňousovi, který nedaleko taky vyhnil, jsem měl rychlý svoz jak od manželky. Byli tu dřív, než jsem sbalil.

Je stále pěkné počasí, dlouhý den, a tak jedeme znovu na lanovku. Vaňousův let je ZDE.

Boeing si polítal po okolí, přistál si zpět pod kopcem a pojede pro Káju. Jeho let je ZDE a Karlssona ZDE.

My si dáme na kopci osvěžení a jdeme na to znovu.

Chodí to dobře, je ale už pokročilá doba a tak se nikam nevydáváme. Kája s Boeingem se vrací a jedou taky na kopec.

Chlapi se prý postarají o auta, takže se s Vaňousem domlouváme o přeletu a přistání rovnou u kempu.

Let kolem skal je nádherný! Měli jsme si tu zůstat déle, chodilo to.

Na tomhle růžku to ještě pěkně přizvedává a tak toho využívám. Je to mnohem lepší a příjemnější, než u prvního letu.

Tady je vidět zámeček nedaleko města a na druhé ve stínu mezi silnicí a řekou náš kemp.

A tady za kempem přehrada a před kempem plánovaná přistávačka.

Údolka si tu s náma pěkně pohrávala. Já přistál na posečené louce, můj let je ZDE, a Vaňous o kousek dál v trávě, jeho let je ZDE.

Balíme a vyrážíme do recepce na pivo.

Tady nás paní domácí trochu zprdla, ať nepřistáváme do sena, takže správně navigujeme navracejícího se Jiřího.

Kluci se dívali na jeho zajímavé údolkové přistání (mají to i natočené), jeho let jsem nenašel, a Kája se pochlubil, jak při startu vzal i kravinec. Jeho let jsem taky nenašel a Boeingův je ZDE.