Leden
byl studený, dokonce padaly teplotní rekordy. Na Šumavě naměřili i pod 30
stupňů, proti tomu jsme u nás byli břídilové.
Minulou
sobotu jsem ještě lyžoval s motorem na zádech, na neděli to podle
předpovědí vypadalo na polétání, jenže už v noci přišla prudká obleva a do toho
déšť, takže zase nic. Konečně
v pátek 29.1.16 se ráno udělalo pěkně a já začal plánovat, jak se uvolnit
z práce a jít lítat.
Povedlo
se a já před jednou jedu domů. Trochu mne zarazil nad střechou našponovaný
rukáv, ale svedl jsem to na termiku.
Převléct
se, vše naložit, natankovat plnou a jedu do Dačic na letiště, tam bude sucho. Věděl
jsem, že má foukat svěží západ a tak jsem byl se Zdenčou domluvený, že si tu auto
vyzvedne a dojede pro mne do Znojma. Jenže tady taky fouká až moc a navíc napříč
letiště. No nevadí, chvíli počkám, vítr se má uklidňovat, a Zdenča pro mne pak dojede
někam za Třebíč. Na Poličku a dál na Jeseníky (jako kdysi) už nebudu moct letět, mají to tam aktivované. Čekal
jsem skoro hodinu, znáte to, člověk úplně vidí, jak se to zklidňuje, i když
ostatním se to nezdá! Říkám si, že to bude dobrý a tak se začínám připravovat.
Ještě
jsem to stačil vyfotit, pak přišel poryv, padák se zvedl a začal zvedat i
krosnu. Honem jsem ji chytil a bylo rozhodnuto! Balím a jedu domů. A to měl vítr
s výškou zesilovat! Dříve jsem se na výškový vítr díval ZDE,
teď mi to nefunguje. Poradí mi někdo, kam se to podělo?
Silný výškový vítr plánovali
i na sobotu a tak jsem létání raději odložil
také.
Místo
toho jsme se Zdenčou raději vyrazili na výlet – na Javořici z druhé strany,
od Řásné.
Jde se
i kolem Míchovy skály, stavili jsme se tam taky a byla to paráda.
Je z ní
i pěkný rozhled, na druhé fotce je vidět hrad Roštejn a udělal jsem i krátké video, to je ZDE.
Kdo tam ty šutry rovnal? :-)
Šlapeme
dál k vysílači a potkáváme
padáčkáře Jiřího s přítulkyní a
jejich
mazlíkem. Trochu pokecáme a mažeme dál.
Když jsme se vrátili zpět k autu, využil jsem závětří a
rozmotal šňůry u včera narychlo zmuchlaného padáčku.
Návrat
kolem stále funkční mrákotínské sjezdovky na malou zastávku v Telči.
K
tomu dlabanec ve vyhlášené pizzérce a doma
lahvinka červeného, no není na světě krásně?
A
když
už jsem u potkávání padáčkářů,
znáte ještě někdo tohohle? Třeba alespoň podle
dětí, u lítačů moc dvojčat není.
Já
vím, je to těžké, kašle na nás už dlouho a
ti novější se s ním nejspíš ani
nikdy nepotkali. Já se s ním viděl loni v listopadu na jeho
pracovišti, pokecali jsme
a slíbil mi alespoň článeček o jeho krosnění a o
tom, jak na krosně vozil agenta,
který z ní i střílel. Těšil jsem se na
pěkné počtení, ovšem jak to zatím
dopadlo, víme všichni. Polepší se?