V neděli
6.12.15 jsme byli na návštěvě pod Jeseníkama, no a byla by škoda nevyužít této
nabídky, takže na desátou vyrážíme.
Počasí jsem měl objednané, jenže prvně to nevypadalo moc dobře, už jsem začal mít
pochybnosti, ale na poslední chvíli jsme vyjeli z mlh a byla to nádhera. Vyrazili
s náma i Zdenčina matinka a neteř s dětma. A ty si to řádně užívaly!
Prvně
jsme trochu zabloudili, zastavili jsme u lanovky nedaleko suprové horské dráhy,
jenže zrovna měli zavřeno a tak jedem dál.
Tohle
je ta správná lanovka a než pojede, trochu si zablbneme na sněhu.
Je
to
kousek od lanovky, podle některých je to hrozné monstrum,
ovšem dnes jsme z toho byli asi všichni
nadšení!
A
tuhle krásnou fotku (asi montérů, co to stavěli) tu měli na jedné informační tabuli.
Vychytali
jsme nádherné počasí, byla inverze, takže nahoře
bylo tepleji než dole, mraky byly dál a níž a
ještě moc nefoukalo.
Jak to
asi vypadalo na stavebních plánech? To asi taky bylo zajímavé!
Dole
pod náma se až po chvíli začaly dělat mráčky. Koukal jsem i po případných
přistávačkách, už plánuju si sem na jaře zaletět.
Tohle
byla divočina! Děti s tím neměly problém,
ovšem dospělým se na to
nechtělo. Ani já z toho neměl dobrý pocit, při
létání se tolik nebojím! Dvakrát
se stalo, že rodič pobízí dítě, ať jde dál
po síťi, že ho vyfotí, a já jim
nabídnul, ať jdou k němu, že je vyfotím spolu,
vždycky to odmítli s tím, že by
na to nevlezli.
Později
část jedné partičky dospělých chlapů na to vlezla a pobízela další od nich, do
toho jsem zaslechl jejich rozhovor, ať jsou v klidu, že to určitě počítali
i stavěli profíci, jenže další povídá, že jsou taky profíci a přitom se občas seknou.
To ostatní moc nepovzbudilo!
Tabulky
s nápovědou, kde co hledat, jsou bezva. A na vršek došla i naše babička ve
svých 85 letech, zvládnou to prý i vozíčkáři.
Bohužel
ale tobogán dnes nebyl v provozu, dole u pokladny říkali, že jim to teď uvnitř kondenzuje a namrzá.
Takže
když
jsme došli dolů, zkusili jsme alespoň dolních pár
metrů. Ještě že mne měli sebou, nikdo jiný si na to
netroufnul! :-)
Na
fotce
vpravo je vidět to očko se sítí, tam se dospělí
báli, ale jak to asi drží celé i s cestičkou,
to neřešili, tam se nebáli.
A
už jsme
dole, počasí se pomalu kazí, mraky se přibližují a
zvedají, ochlazuje se a hlavně rozfoukává.
Vyšlo nám to super!
Je
poledne a jedeme dolů.
Tady
je ještě vidět Mamutíkův vodní park, ten je fajn pro děti v létě – viz ZDE.
Po
chvíli odjíždíme a opět se noříme do mlh. Mé video z tohoto výletu je ZDE.
A ještě něco z internetu. Stránky
s upoutávkama na spoustu letních i zimních aktivit jsou ZDE a pěkné video stavby stezky je ZDE. Tam se můžete dozvědět, že výška stavby je 55 metrů, délka
stezky 700m, kapacita až 4.000 osob, 380 tun oceli, 600 m3 modřínového dřeva, odolá
vichřici přes 200 km/h, 100 m dlouhý tobogán a 9 měsíců práce na stavbě. Je tam i pár fotek.
Pokud to chce někdo porovnat se stezkou v korunách stromů, která je na Šumavě u Lipna, tady mám pár fotek z 20.10.2012.