Nevím, jestli to vůbec za to stojí popsat mých dvacet minut s krosničkou ve vzduchu. Ale krásných dvacet minut!

A tak asi ano. O něco, co je hezkého, se člověk podělit má. Takže. Včera, v pondělí 16. listopadu 2015, jsem se odpoledne zastavil, pobíhajíc pracovně mezi dílnou a prodejnou - no spíše mne zastavilo cosi nade mnou. To se mi stává, že během práce mne jako by něco upozornilo, že tam nahoře se dělá vhodně k letu. Tak i tentokrát zvednu hlavu a vidím: modro bez mráčků, stromy v oboře se nehýbají. Běžím k meškadlu, kouknu na aiswiew, jak je to s aktivací - čisto. Nelétají. Na  Kostelní Myslové to fouká 2,2 s klesající tendencí. Dneska by to šlo! Tak volám Vlastíkovi, jestli je doma, že jdu lítat a vezmu to na Peč.

V  duchu  jsem  si  představoval cestu na Jižní Čechy na letiště za mým rogálkem, alespoň se na něj podívat. Koukám na směr větru - 273, tak na to zapomeň. Ale ta Peč by mohla vyjít, Vlastík by měl o čem psát. Učí se na zkoušky, aby si zvýšil elektrickou kvalifikaci a rozptýlení by si zasloužil.

Začnu nakládat aparátek, mám ho po údržbě, prohlídnutý, dotažený, palivové cesty vyčištěné, seřízený, naleštěná vrtulka. Mazlil jsem se s ním před týdnem, aby neměl důvod mne nechat spadnout z nebe.

Syn Kája, student užívající si volné pondělí, mi nabídnul odvoz auta ze startovačky, přistál bych pak za domem.Výhodu jsem viděl spíše v tom, aby mi pomohl s mým pajdou do vzduchu, kam se mu jako plátěnému patnáctiletému důchodci už moc nechce. Ale nahoře je jak mladík, sedí jako přibitý a nikdy mne za sto hodin, co máme spolu nalítáno, nezklamal. Ani když to bylo, jak říká Vlastík, živé.

Naloženo a jedeme na ,,moje" nové letiště Na Vrankovci. Po pětadvaceti letech jsem přesvědčil místní JZD, aby mi nechali pruh trávy mezi Budíškovicemi a Vescí. Je to nádherné místo s čistým prouděním a téměř ideálním směrem na nejčastější západní větry. Tak uvidím, jak dlouho mne tam strpí. Rád Vás tam uvítám.

Už  zastavujeme, krosníčka ven, šteluji primky na pultíku po Kájově odpovědi, že je půl čtvrté. Tak to je v pytli, to už vůbec na daleký let není. Sluníčko se už chystá do pelíšku. Ale tohle zažívám vždycky. Nevím čím to je, ale jít o hodinu dříve  na start mi nějak nejde. Snad se mi nechce sedět a čekat na tu správnou chvíli či co... Ale vždyť na letišti je tak krásně!

To jsem si letos užíval s rogálkem. Po letíku, když už bylo zaparkované, přikryté, já převlečený, dal jsem si kempinkovou židličku před hangár na ztichlém letišti a koukal se na odcházející den. Z protějšího lesa vyšly srnky. Zastavily se sto metrů ode mne, ani jsem nedutal. Klidně se pásly, sem tam zvednouce hlavy, aby se podívaly po dalším pěkném trsu trávy. Pak vyšly z lesa další a ještě další. Najednou jich bylo třeba přes deset. V nedaleké vesničce zvon na kapličce oznamoval šestou. Pohledem vlevo se do šera halila Kleť, přímo pod kotoučem Sluníčka se kraj rybníků koupal ve zlatorudé peřince nadýchané před spaním. Jinak ticho, klid a perspektiva míru. No a teď to bylo Na Vrankovci podobné. Jenže ještě jsem nebyl ani ve vzduchu!

Odmotorovat, Kája nachystal mého pajdu, popruhy připnout, záložák, plynová rukojeť, popruhy do dlaní, řidičky, áčka. Kouknu kolem sebe, za sebe. Kája drží šipku, ale pytel, pytel je povislý! Přestalo foukat. Tak to bude zážitek. Zde u MPG neplatí u rogálka používané, je-li pytel povislý, na létání pomysli. Zde ne a už vůbec ne u mého pajdy seniora. Potřebuje přesně 2,27 m/s, aby se mu chtělo nade mne. A to nebylo ani náhodou. Vrhnul jsem se dopředu, Er stodvacítka řve na plný výkon P, odstředivka Ó přenáší  kroutící moment Mk na převodovku Pé a ta do wolnerky vrtule Vé. Tlak do zad se zvyšuje, pajda stoupá, však dnes se mu chce spíše tančit. Tahy v ramenních popruzích se stávají nesymetrickými. Po deseti metrech odsazuji plyn a zastavuji s přetočenými šňůrami. Nebudu popis startů protahovat. Snad ještě stejně se to opakovalo tak pětkrát, až jsem pajdovi vyhověl a ten začal vztlakovat,  jak už  to znám. A jdeme nahoru! Nohy se dostávají do třetí dimenze, už je nepotřebuji. Jak jsem zvyklý, vrtím se v sedačce, abych do ní zapadl. Cítím rupnutí. To povolilo opravené prkénko pod mými půlkami. Á tak oprava se nepovedla. Posaz to ale příliš neznepohodlnělo, stoupám, kontroluji pajdu, šňůry, karabiny. OK. Letíííííím!

Kouknu na  rychlost a jé je. Z výletu opravdu nebude nic. Je po čtvrté hodině, na Peč to letí dvacítkou, ani ne. A ještě to drncá. Budíškovice se pokrývají líným kouřem ze zatopených kamen domácností. Dole nefouká, ale nahoře ano. A sem tam to neklidně a výrazně drncne. Asi střihy mezi pomalou a rychlou vrstvou. Otáčím, po větru ve sto metrech padesát km/h, tak to bude na místní kochání nad zoraným polem. Rozhodnul jsem se pro nácvik letu v malé výšce. Kopíruji lán, letí to třicet. Vybírám si oranici, kdyby něco, bylo by to měkčí.

Vyhýbám se srnkám, abych je nerušil, je to jejich rajón, přesto se přesouvají do bezpečnější vzdálenosti. Klid holky, jen si zalítám, hned se můžete vrátit a pokračovat v debatách. Dávám si pozor, abych si nenalítnul do vlastních kudrlinek a kochám se, jak to krásně nese. Ze Sluníčka už je vidět jenom záře za  horizontem Zavadilky. Je na čase jít dolů. Dokončuji oblet Vesce v patřičné vzdálenosti, reakcí od vrtule nechávám dotočit pajdu směr Vrankovec, kde trpělivě čeká Kája a natáčí některé části tohoto letu. Dělám průlet, ukazuju, že dotočím okruh kolem plané višně a sednu. Dávám plný plyn, stoupám. Najednou motor ztrácí výkon, ubírám, rychle to rovnám, abych se nesesypal v zatáčce a opatrně zkouším přidat. Výkon se ihned vrací. Dotáčím do osy přistání, vypínám er stodvacítku. Přistání pohodové. Podvozkové moje nohy přebírají hmotnost aparátku a stojím. Pajda se skládá vzorově vpravo. Je to parádní pocit, stálo to za to!

První start a let na ploše, o které jsem roky snil. Prvně jsem ji před dvaceti roky pokřtil s mým rogálkem - Pírkem, pak ji před léty pokřtil František, ještě s půltrabantem. Letí to, letí, ale taky to lítá, lítá. Važme si toho - vážím si toho.

Letík řadím k těm letos pěkným. Z nich si vybavuji letošní Kobalu jako pozemní doprovod, let v koši s naší dcerou Jiřinkou a pak v tomtéž kopírování s balonem OK 1021 hřebenu Vlažínky a přesné přistání mezi domem a křížkem v Třeběticích, let s rogálkem ze Žatce údolím Ohře s Kájou Kaštánkem na čísle skrz CTR Karlovy Vary s pohledem na hotely Thermál a Pupp pode mnou, posazených do klína karlovarských kopců. I ten náš nedokončený dálkový letík s krosničkami do Krumlova, článeček  viz ZDE.

Doma mne čekalo překvapení - volal mi Vlastík, že na mne čekal nad Dačicemi. No mě vomejou! To mu musím ten článeček napsat. Tak ho tu máte!