Nevěřil jsem tomu, ani sláma ještě nebyla posbíraná, ale zázraky se dějí a já ho po dvaceti minutách opravdu našel!



A vypadá funkční. Tak hurá na Radkovice, tam se už začíná létat.




Danova svačinka na přelety.



I vítr si umíme upravit, aby šel přímo na komoru. Jen to letošní vedro né a né ubrat.



Ještě fotku tří Vlastů a jdeme na to. Přede mnou startoval Jirka a Miloš a i když pomalu, přeci jen se všichni zvedáme.

 


Blíží se k nám avizovaná vysoká oblačnost, jinak žádné mráčky nemáme.



Konečně náznak kumulku, využívám ho, jenže Miloš i Jiří každý letí někam jinam, já potom taky, už jsem je neviděl.





Písečné



Ten tábor je český a nebo rakouský? Podle políček to už k nám asi nepatří, tak nevím.



Poletoval jsem si sám po okolí a už mne to nebavilo, takže plánuji přistání zpět na startu.



Jenže se po okolí začaly rychle dělat kumulky, tak je zkusím ještě využít.



Podle malých a velkých políček je krásně vidět státní hranice.



A tohle je Rancířov a Hluboká.



Mraky rostou víc a víc a tak se vydávám dál. Kousek na Jemnici, pak to stáčím na dačicko.


 

Chodí to krásně, pod základnou už musím dávat ouška, ale v dálce to možná roste do bouřek.



Vnorovice a Dačice.



Tady točím se čtyřma čápama, do foťáku jsem dostal jen tři, jeden se vždycky někde flákal.



Už jsem u naší Peče, se Zdenčou mluvím přes vysílačku a hlásím, že se počasí kazí a zkusím se vrátit pro auto.



Jenže všude se rychle zatahuje.



Cizkrajov



Támhle jsou ještě nasvícený kousky přírody, pomůžou mi? Slavonice jsou úplně ve stínu.




Kdepak, za chvíli mne potkává malá přeháňka a já stále klesám. Tady bydlí ten kolega, co mi hlídal pole.



Je to Chvaletín, která chalupa mu patří, nevím, alespoň mu pak pošlu fotku celé vesničky.



Chvilenku se zdálo, že mne Termoska ještě zachrání, ale né, bylo to jen takové strašení.

 

Takže hned za Slavětínem, přesně u toho pole se startérem, přistávám, můj let je ZDE.




Než jsem stačil sbalit, dorazil pro mne Víťa, už neměl koho vlekat.



V Písečné opravují zámeček, teď je to asi nějaká móda. A nebo dobré dotace! I když se zatáho, vedro bylo pořád.



Na Rancířov Tomáše z přeletu dovezla Petra a když jsem se ptal .... No nic, prý se jen víc najedla.



Při cestě domů ve Slavětíně vidím zajímavé dílo a tak se zastavuju a fotím ho ze všech stran.




Při cestě domů na konci Slavonic vidím Stříbrňáka a tak jedu rovnou za ním. Divil se, že svoz tam má dřív, než stačil přistát.



Honil jsem ho, vždyť se blížila čtvrtá a mne doma čekal oběd, ale znáte ho, nepřidá. I tak jsem ho hodil zpět a po cestě pokecali.