V pátek
7.8.15 jsem
měl být do večera v práci, ale náhodou
nám plánovaná akce
odpadla a tak nebyl problém se domluvit s vedoucím a
v poledne skončit
a vyrazit na létání. Před chvílí
letěl Vlasta Š., nechytil se, teď se připravuje Dan a po něm
můžu
já. Ještě se domlouváme, jak je to dnes s
prostorama a prý je v našem směru všechno
volné. Dan si bere zimní bundu, já chci letět jen
v
tričku, vždyť jsou dlouhodobě velká vedra a ani nahoře
nemá být zima.
Dan se hned chytá, termické mráčky máme krásně naskákané.
Jenže vlekaři se vracejí s píchlým kolem. Pokusí se o výměnu, ovšem k autu nám dali jiné kolo a tak musí odjet do pneuservisu.
Po hodinkovém zdržení opět startujeme, mráčky se už rozpouštějí. Já jdu první a hned se chytám, Dan je už daleko.
Teplota je do 2,5 tis. m n.m. příjemná, až výš je trochu chladněji.
To byl Mrákotín, tady je Studená a Počátky.
A tady Žirovnice (za ní to bylo trochu divočejší) a Kamenice n.L.
Tady už jsou konečně kumulky a dostupy do 3 tis., šlo by to výš, ale tam už nesmíme, alespoň podle tlaku mi to tak vycházelo.
Tady jsem už dával ouška a další mrak raději oblítávám, výšky jsem měl dost.
Tady je vidět letiště Kámen a tohle asi bude Pacov.
Větroňů dnes vidím hodně, občas to vypadá, že jim stoupáky ukazuju já. Nebo se na mne létali podívat, že letím jen tak nalehko.
GPS mi hlásí slabé baterie a přede mnou je zakázaný prostor, musím ho obletět. Města tu už nepoznávám.
Po dlouhé době zase při letu vidím Vltavu a fotek dělám spoustu.
Stáčím to severněji, abych se vyhnul velkým lesům a hlídám si TMA Praha. Doba je pokročilá a už to vypadá na přistání.
Z té výšky je dokluz pěkný, na druhé fotce je pohled zpět, odtud jsem přiletěl.
U
Hořovic by to zase šlo nahoru, ale už jsem u nějakého TMA a nemám jistotu, jak
se tam létá. Předpokládám, že tu můžu do 2 tis., nemám ale jistotu a tak to po
pár otáčkách raději stáčím mimo prostor.
Už toho mám stejně plný zuby a začínám
se starat, jak se budu po přistání vracet. Musím přistát u většího města. Konkurz
vyhrál Komárov. Za ním byly dráty VN a tak to musím o kousek protáhnout.
Přistávám
kousek za městem plný nadšení a zážitků. Můj 150 km let je ZDE, baterie v GPS naštěstí vydržely. Tady je už zase vedro,
nahoře bylo líp. Alespoň to přeletové pivíčko bylo trochu vychlazené.
Honem
řeším návrat a zjišťuju, že Dan přistál nedaleko Příbrami, jeho 135 km let je ZDE.
Sice pro něho za chvíli vyráží Boeing, jenže on se
už vrací stopem a tak pro
mne nezajedou. Zdenča mi zjišťuje spojení a za
chvíli pojede autobus do Hořovic
a odtud později do Příbrami. Pak už nic a tak tam pro mne
vyráží. Ještě tu potkávám
nějakého kocourka a dělím se s ním o svačinku.
Tuhle fotku z příbramského náměstí stíhám jen tak narychlo z autobusu, ten mne pak vysazuje na hlavním nádraží.
No a než jsem tu vypil jedno pivíčko, moje ESA (Elitní Svozová Asistentka) je tu.
V jedenáct jsme doma a za Dana a Boeinga musím sníst buchty, které pro ně měla Zdenča přichystané, kdyby mne dovezli. :-)
,
Pěkně se proletěl i Pavel, jeho 88 km let je ZDE. A z grafů lze zjistit, jaké byly v které výšce teploty a jak to chodilo.
A tenhle je z Moravy, kde si nádherně polítali na Velkým Lopeníku – koukni ZDE.
Všechny
dnešní přihlášené lety jsou ZDE.