Přijel
jsem později, někteří už byli na přeletu, jiní ještě sbírali odvahu. Já se do
toho hrnul hned, i když Nikotýn strašil (jako vždy), že to bude divočina. Kdo
ví, kdy si zase zalítám, šéf vyhrožuje, že mne měsíc nepustí a obsazené budu
mít i soboty. No a že jsem měl 14 dní dovolené, že
jsem si toho měl užíl dosytosti a
teď dát pokoj. Ale aby to zkusil uplatňovat i na kuřáky, to né! :-)
První vlek a hned zachycení. Krásně se zvedám a ze srandy do vysílačky hlásím Nikotýnovi, ať ani neletí, že je to „rachot lebek“!
Jenže jsem netušil, že to za chvíli opravdu přijde. V nějakých 1500 m to byla divočinka!
A
nejen tady, bylo to téměř celou dobu letu, občas jsem ani
nefotil a ani do
vysílačky neodpovídal. A když jsem hlásil, že je
to trochu divoké, odpověděl mi Boeing, že né trochu, že
dnes málem viděl svoji plachtu svrchu!
U Jemnice se mi hlásil Jirka B., že tu přistál a vidí mne. Váhám, nemám-li to vzdát a přistát taky, ale ustál jsem to.
Vranovská přehrada, tady jsem už dlouho nebyl.
Celou dobu jsem letěl v čistým, kumulky se dělaly jižněji, a tady konečně první nade mnou. Taky se poprvé dostávám přes 2 tis.
Pár větroňů jsem potkal, tenhle to ale asi nezvládl a jen tak si ležel na strništi.
Jen jsem ho vyfotil, pěkně to se mnou zase začalo cvičit, foťák jsem ani nestačil vypnout a zahodil ho do klína.
Tady jsem už u Znojma.
Vítr zeslábl a stočil se od jihu. Nebo Vaňous přiložil pod kotlem? Všechny stoupáky se už od Vranova stáčely na Dukovany!
Tam jsou pro nás zakázané prostory, takže se tu dlouho mořím a letím dál na východ.
Tady jsem to asi měl otočit zpět. Výška byla a nefoukalo. Navíc někde za mnou letěli Nikotýn a Boeing.
Ještě chvíli jsem bojoval, ale Břežany mne uzemnily.
Vidím dvě velké silnice, jak se spojují na výpadovku na Znojmo, tady nebude problém s návratem.
Pěkně si tu přistanu, můj let je ZDE. Jenže než sbalím, dorazí nějaký místní a že prý tu chcípnul pes, že se odsud nedostanu.
Mezitím
mi Zdenča doma hledá spoje a že prý za půl hodinky mi
odtud jede vlak. Jenže
podle místního to mám na nádraží 3
km! A když to vezmu po strništi, je to o kousek blíž. S
báglem na zádech jsem i kousek utíkal, přes
slunečnicové pole to zkrátit nejde, až zase po
dalším strništi. No prostě byl to fofr!
Naštěstí stíhám, vlak má navíc i 5 min. zpoždění. Ozývá se Boeing, že přistál a nějak dojede do Morávek, jeho let je ZDE.
Zastávka je na znamení, takže jsem musel stopovat, a navíc je bez obsluhy, takže nemám ani jízdenku.
Přijíždím do Hrušovan a ve vlaku jsem byl jediný. Tady je pokladna už zavřená a informace taky.
Alespoň hospůdka je otevřená a jedno orosené na cestu se hodí. Navíc obsluha zná Dačice, ta jedna u nás chodila do učení.
Dalším spojem i s průvodčí do Znojma a odtud do Moravských Budějovic. Volá i Nikotýn, že přistál, jeho let je ZDE.
Tohle velké silo známe svrchu!
V Moravkách
už čeká Boeing, Zdenča nás tu má vyzvednout. A co
to má s brýlema? Za letu
se mu uvolnil šroubek a vypadlo sklíčko.
Naštěstí ho ještě zachytil. No a mě se
dnes zase vytočil šroubek na vysílačce a díky tomu
mi málem spadla, naštěstí
provázek se na ní zadrhnul a já to zjistil až po
přistání. Takže vidíte, jaká to asi dnes
byla divočina!
Zdenča
měla zpoždění a tak mne Jiří vzal do restaurace. Venku
bylo plno, ale uvnitř paráda.
Tenhle člověk mi dokonce po dotazu, co to má, že bych si to taky
objednal, nabídnul
ochutnání - kuřecí v bramboráku. No a
hned kde že bude jeho fotka a než jsme odešli, měl
proběhlé mé stránky. To byl fofr!
Než dorazila ESA, já si dal pizzu a pivko. Bylo to výborné!
Jiřího jsme hodili pro auto na Pěčín a pak se všichni vydali domů.
