Pecin 24.7.15

Vydařený pátek 24.07.15

Protože Vlasta N. už o tomto dnu psal článek, tak já jen svůj doplním o pár informací, jak jsem to viděl já. Fotek moc nemám, bo nejsem Vlasta a za letu se víc kochám pohledem kolem sebe, no a pak to létání taky podle toho vypadá. Ještě než jsem odstartoval, tak jsem stačil vyfotit Vlastu N. při jeho prvním startu

a Vlastu Šilhana, to nevím kolikátý měl start.

Já jsem se chytil až na druhý pokus, to už byl ve vzduchu Vlasta N. a točil stoupák, tak jsem jen doufal, že budu mít také štěstí a aspoň jeden stoupák si vytočím, podařilo se. Mezi tím slyším ve vysílačce, že Vlasta N. vyhnil, no a po chvíli jsem začal vyhnívat i já. Stočil jsem to směr Dačice, abych když tak přistál poblíž hlavní silnice u Kostelního Vydří, ale co se nestalo, Termoska se slitoval a ve 400 m n. z. mi poslal další stoupák a když už jsem věděl, že to půjde točit dál, tak už jsem měl cíl letu jasnej, doletět domů do Žirovnice. Původní plán byl jen si tak zalétat kolem Hnojníku. Tento stoupák mě donesl až nad Mysletice v nějakých 1000 m n. z.. Další schůzka s Termoskou byla u Studené, tam jsem měl strach, aby mě to nesundalo, před ní mě varoval kdysi Tomáš Matějíčků, že tam měl vždy problémy a sundala ho. Naštěstí se mi to podařilo ustát a vystoupat až nad Zahrádky 1200 m n. z., to už jsem začínal poznávat svůj cíl v dálce a pustil jsem to tím směrem a v duchu si říkal, ať moc nechvátám a při první příležitosti si přitočil trochu výšky. Nic jsem nepotkal, jen nějaké drbání, ale i přes to jsem se v něm párkrát otočil a už jsem byl nad domovem. Hurááá!

Pár fotek jsem nafotil, mám tu i sousední městečko Počátky.

Pořád jsem ztrácel výšku, tak jsem to pustil směr západ, ale nic už jsem nepotkal.

Přistání bylo nedaleko Žirovnice u Stranné. Měl jsem velkou radost a Termoska dostal velké Díky. Můj let je ZDE.

Balím věci a ve vysílačce slyším Vlastu N., že je někde nad Počátkama a abych mu řekl, jak to vypadá ze spoda, přeci jen už ve vzduchu oblačnost houstla. Poradil jsem mu směr J.Z., protože nade mnou točil větroň, tak to Vlasta stočil tím směrem, ale moc mu to nepomohlo. Přistál o pár kilometrů dál.

Mezi tím mi volá Zdenka ESA Vlasty, jestli mám t.č. na Vlastu a jestli ho vezmu zpět do Dačic, to byla samozřejmá věc. Stejně jsem tam musel jet pro své auto. Mezi tím jsem zavolal dceři, jestli má čas a odveze nás do Dačic, naštěstí měla. Přijela pro mě a vydali se hledat Vlastu, říkal, že přistál u Vlásenice a já přeci vím, kde je u nás Vlásenice, jenže jsme ho nenašli. Tak mu volám, ve které Vlásenici je, jinou v mém okolí jsem neznal, říká, že ve Lhotě-Vlásenici, to mu řekl ten pán, co mu dal Kozléééka, no a my jsme ho hledali ve Vlásenici –Drbohlavy. Naštěstí nejsou vesnice daleko od sebe a po chvilce jsme se shledali a vyrazili směr Dačice.