Prvně ještě pár, podle mne, zajímavých fotek z internetu. Tady je nízká oblačnost v Dubaji.

 

Pohled z výšky hor. Jsou dost odvážní!



Chlubení se se svými stroji.



Něco o cestování.




A tohle jsou už fotky ode mne. Zajímavý rozcestník v Jeseníkách a že by se už to jaro probouzelo i v přírodě?



Takže se konečně dostávám k článečku. Minulý týden, když jsem chtěl, ať mi naprší na brambory, tak né a né, úplně se nám to vyhnulo. Zato tento prodloužený víkend, kdy mám chuť a hlavně čas na létání, prší každou chvíli a počasí žádná sláva, přitom na severu je pěkně a letovo - viz přihlášené krásné přelety ZDE. Ve středu, kdy bylo letovo i u nás, jsem se nemohl z práce uvolnit, přihlášené lety jsou ZDE. Takže když se konečně v sobotu 2.5.15 alespoň trochu uklidnilo počasí, vytáhl jsem krosnu.



Jedu na mou oblíbenou startovačku v Lidéřovicích, od minule tam někdo stačil postavit pomník nějaké místní paní.





O čarodějnicích jsem machroval, že za letu kopnu do májky, teď už jsem takový hrdina nebyl.



Opouštím Peč a letím na Markvarec.



Zrovna tu mají hasičské závody, to jsem nevěděl.



Letím dál na rozhlednu a na Zvůli. Čekal jsem klidný let, ale vykukuje slunko a začíná to být živější.







Otáčím na Slavětín, jsem tam domluvený s Martinem Ferencem, že po páté může taky a poletíme spolu. Tady je Radíkov.



Český Rudolec



Nová Ves



Vlastkovec



Slavonice




A už jsem u Slavětína. Jenže kde Martin bydlí či startuje, vůbec nevím a nikde ho nevidím.




Letím dál, mám v Novém Hobzí fotit jednu chaloupku. Tady je Václavov a Janov.



Tak jsem tu, ale která chalupa to byla? Už jsem to nějak zapomněl. A těch dětí co tu mají?! Máváme si.




Letím zpět a už vidím Martina, začíná se připravovat na start.



Nízký průlet, fotím, najednou rachot a je zle. Malá výška, v jedné ruce foťák, druhou stopnout motor a rychle brzdit křidýlko.



Povedlo se, ale vypadá to, že domů nepoletím. Malá technická závada! Martin mi nabízí odvoz, ale odmítám a chci ho vidět letět.



Bylo bezvětří, možná to i dýchlo do zad, i tak to dal. Pěkně se proběhnul a později mi napsal – „Funěl jsem ještě půl hodiny!“



S Martinem jsme si zamávali a odletěl. Než jsem stačil vše sbalit, přijela pro mne má nejoblíbenější ESA. Díky!



Ale jo, pěkné to bylo!

Vlasta
http://www.pgv.cz/