Prvně
ještě pár, podle mne,
zajímavých fotek
z internetu. Tady je nízká oblačnost
v Dubaji.
Pohled z výšky
hor. Jsou dost odvážní!
Chlubení
se se svými stroji.
Něco
o cestování.
A
tohle jsou už fotky ode mne. Zajímavý
rozcestník v Jeseníkách a že by se už
to jaro probouzelo
i v přírodě?
Takže
se už
konečně
dostávám k článečku. Minulý
týden, když jsem chtěl, ať mi naprší
na brambory,
tak né a né, úplně se nám
to
vyhnulo. Zato tento prodloužený víkend, kdy
mám
chuť a hlavně čas na létání,
prší
každou chvíli a počasí
žádná sláva, přitom na severu je pěkně
a letovo - viz přihlášené
krásné přelety ZDE.
Ve středu, kdy bylo letovo i u nás, jsem se
nemohl z práce uvolnit,
přihlášené
lety jsou ZDE. Takže když se konečně v sobotu 2.5.15
alespoň trochu uklidnilo počasí, vytáhl jsem
krosnu.
Jedu
na mou oblíbenou startovačku
v Lidéřovicích, od minule tam někdo
stačil
postavit pomník nějaké
místní paní.
O
čarodějnicích jsem machroval, že za letu kopnu do
májky, teď už jsem takový
hrdina nebyl.
Opouštím
Peč a letím na Markvarec.
Zrovna
tu mají hasičské závody, to jsem
nevěděl.
Letím
dál na rozhlednu a na Zvůli. Čekal jsem klidný
let, ale vykukuje slunko a začíná to
být živější.
Otáčím na Slavětín, jsem tam domluvený
s Martinem Ferencem, že po páté může
taky a poletíme spolu. Tady je Radíkov.
Český
Rudolec
Nová
Ves
Vlastkovec
Slavonice
A
už
jsem u Slavětína. Jenže kde Martin bydlí či
startuje, vůbec nevím a nikde ho
nevidím.
Letím
dál, mám v Novém
Hobzí fotit jednu chaloupku. Tady je Václavov a
Janov.
Tak
jsem tu, ale která chalupa to byla? Už jsem to nějak
zapomněl. A těch dětí co tu mají?!
Máváme si.
Letím
zpět a už vidím Martina, začíná se
připravovat na start.
Nízký
průlet, fotím, najednou rachot a je zle. Malá
výška, v jedné ruce
foťák, druhou stopnout motor a rychle brzdit
křidýlko.
Povedlo
se, ale vypadá to, že domů nepoletím. Malá technická závada! Martin
mi nabízí odvoz, ale
odmítám a
chci ho vidět letět.
Bylo
bezvětří, možná to i dýchlo do zad, i
tak to dal. Pěkně se proběhnul a později
mi napsal – „Funěl jsem ještě půl
hodiny!“
S Martinem
jsme si zamávali a odletěl. Než jsem stačil
vše sbalit, přijela pro mne má
nejoblíbenější ESA. Díky!