Včerejší večírek se dost protáhnul a na některých se i trochu podepsal.
Tohle je už po nás a sorickejch třetí partička, kde je mezi chlapama opět jen jedno děvče. Jo jo, ty holky se maj!
Zato tihle mají problém s autíčkem. Pokud vím, budou muset počkat do pondělí na náhradní díl. :-(
Tohle raději nebudu ani komentovat!
Jedeme na Kobalu. Odjezd opět v 10.45 hod.
Michal i já zde potkáváme svého stejného bývalého instruktora Jiřího.
Díky větříku se už nejen startuje, ale i poletuje. Zatím jen u Kobaly, s přeskokama je to zatím horší.
Míša prvně Mírovi vynesla na start padáček (má to dobře zařízený!) a teď sama odchází na výšlap na Kobylí hlavu.
Michal spěchá se s ní rozloučit, nestačil jsem ani vše vyfotit.
My se zatím flákáme a vyčkáváme.
Se svou partičkou dorazil i Zdenek Trčka, to byl můj hlavní inspektor na kurzu v roce 1999. No jo, to je už z minulého století!
Zdravíme se a dokonce díky ČPP i ví, jak jsem včera polítal.
Nezapomněl někdo u boudy na zavětrování? Neudělali někde soudruzi z NDR chybu? Nebo někdo jiný?
Takové vedro, že by psi hledali chládek, tu opravdu nebylo. A jak se vyndá svačinka, hned vyskakuje.
Míša už po hodince dosáhla vrcholu, ta tečka u křížku je ona. Pěkné, gratuluju!
Vítr i jeho nárazy postupně zesilují a starty se né vždy daří.
Tahle holčina se nám například rovnou vrhla na prezidenta a to prý ještě ani nestartovala. Najdeme ho?
Už
včera nás Nikotýn strašil, jaký to bude rachot lebek a měl pravdu. Při letu za Stol dal jen dvě cigára, až při návratu už pět,
ale
dnes to prý bude ještě horší. Jeho
katastrofické scénáře nás od
létání přímo
odrazovaly!
Ještě
zajímavost. Nevím, koho to Trčka zrovna posílal do vzduchu, ale start se mu moc
nepovedl a když mu pak klaplo křídlo, řekl, že to má za to. Když mu po
chvíli klaplo ještě dvakrát, Boeing
Zdenka požádal, jestli by kletbu nemohl zrušit. Pěkné, ne?
Blížila se má půl druhá a tak se připravuju. Naštěstí Zdenek už odešel, můj start by se mu taky nelíbil!
Nebyl problém se zvednout a vydat na přelet. Navíc se v dáli začaly objevovat kumulky a po přeskoku jsem jeden vytočil.
Vlasta Š. šel hned po mně a tady mne dolítnul. Vzájemně se fotíme, já zatím žádnou fotku nedostal.
Držím se kopců a vytáčím stoupáky, jenže kdo letí údolím, bere to rovně a neklesá. Je hodně mlhavo, otáčím to zpět.
Tady potkávám Michala, váhám, jestli se k němu mám přidat, ale beru to dál na Kobalu, většina od nás je ještě tam.
Nestartuje nikdo, už tam funí moc. Jak se přiblížím, cítím tu divočinu a tak to otáčím. Vlasta si zaletěl blíž a pěkně si užil.
Klapanec zleva, zprava, předstřel, propad, no nádhera. Po chvíli řekl do vysílačky, že je posranej až v nohavicích!
A k zemi jsme se nemohli dostat. Chvíli dolu, chvíli nahoru, navíc hravé tak, že se téměř ani fotit nedalo.
Hledáme klesáky, i ty se po chvíli mění ve stoupáky, do vysílačky říkám, že už chci na zem.
Historická část Tolminu.
Konečně přistáváme, můj let je ZDE, Vlastův ZDE.
Intenzivních
zážitků máme dost, jenže do toho teď z Kobaly
kamarádi odstartovávají
Miloše! Pak Míra hlásí, že Miloš
rovným letem stále stoupá a stále
stoupá. Zbytek to vzdává a dolů raději jedou autem.
Nakonec Miloš po sletíku přistává po větru a nepřejte si slyšet, jak nadával! Kdo ho zná, dovede si představit! Let nemám.
Pak vzal vysílačku a strašil Nikotýna. Prý ať si toho stresu taky užije, nemusí děsit jen on nás. Tomu se ale daří, jeho let je ZDE.
Michal si přistání taky představoval jinak a jinde, ale dobrý, jeho let je ZDE. Boeingovi po včerejšku nebylo nejlíp, let nemám.
V kempu je klid a pohoda, jen řemeslníci na chatkách pořád makají. Jdu je zkontrolovat a pokecat s nima.
Vlasta, Miloš a já se domlouváme a odjíždíme do Kobaridu na pizzu. Ostatní zůstávají, že budou raději grilovat.
Dobrá byla! A vracíme se zrovna k nejlepšímu.
Já teda už jíst nemůžu, bylo toho dost, ale že někdo při tom může spát a ani bouchání řemeslníků s ním nehne, jsem netušil.
Jiřímu kleklo vozidlo při návratu z kopce, posádku odeslal s jinými a tady to opravuje. Náhradní díl bude ráno, tak to připraví.
Večírek je už zase v plném proudu.
Ke
konci se přímo akademicky probírá, jak by letělo
křídlo, kdyby se odtokovka neohýbala dolů, ale
nahoru, co by to udělalo s tětivou profilu a kam by se
křídlo točilo, málem to i všechno
vypočítali. Jiří navíc všechny uzemňuje
návrhem, že motorové krosny by měly mít pouze
baterie, které by se mohly dobíjet za letu přes
zavěšený vodič, vždyť republiku máme
celou zadrátovanou. Jen občas by to mohlo houpnout přes
trafačku! To jsou věci,
které mne pobavily a tak mi zůstaly v paměti, snad se na
mne zúčastnění nebudou zlobit.
