Víkend, kdy nemělo být nějak extra  letovo, ale nakonec se vše podařilo. Já opět pozdě na startu, protože jsem měl neodkladné povinnosti. Většina už si letěla na něco teplého na Vranov viz. Vlastíkův článeček. Já jsem, po dvou neúspěšných pokusech něco chytit, v hlavě řešil, co dělám blbě. Uvědomil jsem si, že pokud jsem přibrzďoval mírně křídlo, tak se mi snadněji najde stoupající proud. Před třetím výtahem jsem dostal radu, že málo utahuji zatáčku ve stoupáku. Po výtahu nahoru jsem se soustředil na jakékoliv sebemenší stoupání.


V momentě, kdy jsem ucítil tah nahoru, jsem si vzpomněl na Honzu Krátkého a jeho popis jeho nalétávání do stoupáku. Povedlo se mi utáhnout otáčeni tak, že jsem začal stoupat cca 2 až 3 m/s. Točil jsem dál, až jsem se dostal do míst, kde mi byla fakt kosa ... snesu dost, ale na tohle jsem fakt připravenej nebyl. :) Měl jsem to pár otoček a byl bych v mraku.


Pustil jsem se tedy rovnějším letem a při tom jsem pořád stoupal. Koukal jsem, kam vlastně letím, ale ztratil jsem se (zajímavé, jak je z výšky vše jiné...).


Po cestě jsem ještě pár stoupáčků potkal, ale vzhledem k nešikovnosti a kombinaci podchlazeni, už jsem ani moc nebojoval a přistál. Můl let je ZDE. Necítil jsem prsty na rukou i když jsem měl rukavice, ale i tak bych to klidně celé podstoupil znova. Díky tomuto letu jsem asi pochopil ... Díky  všem, co se na tom podíleli.