Tady mi vlekař Víťa hlásí, že se přesouváme na Budkov. Tím líp, je tu dlouhá dráha a bude přesně na vítr. Sem jsem se i hlásil.
Víťa Fedra si přivezl celou rodinku i s dědou. Synátor ho dosud viděl letět jen na videu, i tak mu hned šel pomoct s padáčkem.
Janinka taky ráda přidala ruku k dílu a nám se to náramně hodilo.
Víťa se nechytil, po něm šel Vlasta Š. a pak já. Oběma se nám daří. Po nás FrantaL a Tomáš, taky dobrý.
Naštěstí Víťa mi u Janinky domluvil, že mi auto s krosnou vezme k nim do Oponešic, takže v klidu můžu odletět.
Jsem teprve někde na úrovni Jemnice, když se mi Vlasta volá, že je nad Rumburakovem a návratovka mu nejde.
Já letím více na JJZ, lákám ho, ať to tedy zkusí za mnou. Prvně že jo, ale pak to vzdal.
Už jsem u Rancířova, vzadu je vidět naše další vlekací cesta.
Tady
je Hluboká a za ní už Rakousko, hranice je poznat podle
políček. Tam se mi nechce, nemám moc výšky,
mají horší
počasí (více vysoké obl.) a už jsem se odtud
jednou dost prošel, nikdo mne nesvezl. Otáčím to a
chci se vyzvedat nad lesíkem ve stráni.
Nikde nic, pořád dolů a dolů. Do vysílačky hlásím, že asi u Dešné přistanu.
Mám kolem 200 m nad zemí a potkávám to. Říkám si, že dobrý pilot by to zvládnul, ale co já? Nakonec i já to vybojoval!
Nahoře to občas houplo i přes 5 m/s, prostě nádhera.
Zato mimo byly i docela slušný klesáky!
Nahoře
to proti moc nefouká a tak zkouším dát
návratovku. Mráčky pěkně fugují, jenže v GPS
mi dochází baterky. Po ranním
létání jsem je zapomněl vyměnit a zima jim asi taky dobře nedělá, tak jako
už i mně.
Nasává mne mrak, musím to otočit zpět k jihu k jeho okraji, bez GPS si to zkusit podletět netroufám, nerad bych se v něm ztratil.
Ve vysílačce slyším Miloše, nejspíš volá z domu, že prý to naše povídání při lítání slyší a musí to rozchodit. Prostě zaváhal!
Ještě jsem si asi mohl přitočit, jenže do té zimy nahoře se mi už nechce a nejspíš to na start dokloužu.
Ovšem dole fouká proti více a moc to neletí. Z podzákladen se už hlásí i Fedra.
Nakonec jsem to dotlačil až k Budkovu, ovšem startovačka je až za vsí.
Jsem úplně zmrzlý, ale ohromně nadšený. Můj let je ZDE, i když tam nemám celý záznam.
Opět vyřizuju telefonáty, zase mi jich dost volalo. Pak vše sbalím a hledám cestu do vsi. Vcházím do pěkného zámeckého parku.
Tady šijou Gradienty! Pěkné sídlo si vybrali.
Víťa jako posledního vytáhnul Tomáše Kuchtu a s Janinkou mi dovezli auto k hospodě. Bezva, díky.
Dokonce se tam objevil i Láďa s Eliškou, ale lítat nešel. Ono vůbec nás bylo nějak málo. Ani skoro místní nedorazili!
Všechny
přihlášené lety z toho dne jsou ZDE (na Čerťáku teda perlili!) a jen ty naše ZDE.
Večer mi Tomáš Kuchtu volal a z
lítání byl ohromně nadšený,
prý byl poprvé pod základnou, a možná mi
prý pošle článeček, tak uvidíme.
V neděli mě Boeing ještě lákal na lítání, ale já už toho měl dost a i tomu počasí jsem už moc nevěřil. A jak polítali oni, ať napíšou sami.
V neděli mě Boeing ještě lákal na lítání, ale já už toho měl dost a i tomu počasí jsem už moc nevěřil. A jak polítali oni, ať napíšou sami.