Poslední dva dny zůstáváme u Abdula. V sobotu dopoledne jdeme nad Marakéš na "Ploutvičku". Tak jmenuje Bery tenhle lítací terén. Je to první místo, kam musíme do kopce pěšky.
































Objevuje se tu pár ochotných nosičů. Chtějí 40 dirhemů. Kluci jim nabízí 20,-. Berou 2 batohy najednou, aby dostali svých 40,- a jde se nahoru. Jeden to nezvládá a Petrův batoh se každou chvilku válí po zemi. Když mladík začal  batoh prohledávat, Petr si ho bere na záda sám. Já jdu nahoru bez mazla. Ráno jsem si blokla záda. Cestou fotím okolí,  je tu nádherně. Nahoře čekáme, až se stočí vítr. Jdeme zatím hledat štíry. Je jich tu, podle dírek v zemi, dost. Bery otáčí kameny a koukáme, jestli něco neobjeví. Máme malinkatý ještěrky s červeným ocáskem, prapodivnou žížalu, co má tygrovanou barvu, i jedovatou mnohonožku.






Naši průvodci jsou úspěšnější. Volají, ať jdeme k nim. Jeden strká do štíří dírky kytku a tahá na světlo 10ti cm obyvatele. Bery ho chce vzít do ruky, abychom si ho pěkně prohlídli, ale místňáci jsou vystrašení a nechtějí mu to dovolit. Nakonec ho i přes moje protesty zabíjí.






Obloha se pomalu halí do těžkého mrakohávu. Kluci jdou letět. Pár nás jde zase dolů.













Nakládáme ty, co si sletěli a jedeme do Marakéše. Vezeme tam Janka, zítra brzy ráno odlítá, tak aby nemusel vstávat moc brzy. Jdeme se podívat na tržnici. Je to mazec. Plno lidiček, zboží a vůní. Bery nám říká, co se dá za kolik  koupit. Jak smlouvat a tak.  Vede nás mezi obchodníky. Zastavujeme se u paní, která prodává krásný vlněný čepice. Pár jich kupujeme.






















Bery nás zve na polévku - Harisu. Loučíme se s Jankem a jedeme "domů" k Abdulovi. K večeři máme dobrotky z tajinků.





V neděli ráno si čistíme mazlíky. Ať si domů nevezeme plno písku. Škrabka kluky popohání. Je hezky, ještě by se dalo polítat. Nakonec nahoru jede Honza, Škrabka a brášové Lacinovci. Veze je Bery a já se přidávám, protože mi nesmí nic ujít. Cestou nás Bery upozorňuje na klučinu. Má jen jednu ponožku a na ní jednu botu. Bery vysvětluje, že druhou má nejspíš jeho brácha, aby mohli kopat do mičudy oba. Honza a Škrabka startují, ale mezitím se zatáhlo a tak letí jen dolů. Brášům se starty nedaří. Když to s Pavlem smýkne tak, že šlape Petrovi po křídle, na kterém se objevují trhliny, tak to kluci balí. Jedeme dolů.




















Když máme všichni vyklepáno a zabaleno, odjíždíme do Marakéše.





Cestou plánujeme, co chce kdo kupovat. Vede arganový olej, arganové mýdlo, šátky, čepice a koření. Rozbíháme se po tržišti. Potkáváme se a zase rozdělujeme.






Když nám v kapse cinká už jen pár drobných, rozprší se. Je to pořádný slejvák. S Honzou a Škrabkou se proplétáme úzkými uličkami. Lije tak, že jsme úplně mokří, ale místním lidičkám to vůbec nevadí. Naopak, vybíhají před krámky s kartáči a košťaty a uklízí. Vypadá to, že mají z deště radost. My trochu bloudíme a k autu dorážíme jako poslední. Z oblečení nám crčí voda, ale dárečky máme. Jupííí!


Jedeme k Abdulovi. Mokří, ucapaní a spokojení. Poslední noc a hurá domů.

Pokračování příště.

Jana K.
http://www.pgv.cz/