Můj
milý deníčku, ráno u
snídaně se rozhoduje, kam jít dnes
lítat. Ve vnitrozemí se
počasí kazí, do pouště je daleko, tak
znova na Aglou beach. Některým se nám po
čtvrté už nechce. Miloš Kulík by to
nazval takovou lítací onanií. Honza,
já a
Míša se domlouváme s Hudlou, Petrem
Laci a bereme si malé auto. Jedeme pod
"Anglána" na písečné duny.
Musíme kousek pěšky, pak přelézt přes
kopec písku a jsme tam. Cestou
potkáváme jezdce na koních,
kteří jedou na duny
na projížďku.
Písek krásně hřeje. Vybalujeme
mazlíky. Vítr je konečně
slabší a tak zvedáme křídla
nad hlavu a couráme se po dunách. Chvilku si
hraju
já s mazlem a pak si úlohy měníme.
Nevada má hravou. Používá mě jako
obří tužku
a maluje roztodivné obrazce do písku.
Čárky, vlnky, sem tam nějakou tečku.
Lítám kousek sem, kousek tam. Už mi to
stačí. Snažím se položit padáček do
písku. Jenže Nevada ještě neudělala
závěrečnou tečku. A tak vesele poposkakuje
dozadu a já rybkou za ní. Ještě že je
tu měkko. S čerstvým peelingem se
usazuju u Hudly a dáváme sváču. Já mango
a Hudy si vytahuje konzervu rybiček. Míša
se vrací z pláže se spoustou pokladů.
Po jídle jdu k vodě umýt
Honzův nůž a svoje upatlané ruce. Čekám raději
výš, je příliv, tak ať mě to
nezmáčí. Jenže Poseidon to nějak
špatně chápe a posílá
velikou vlnu. Nestačím
utéct a stojím po kolena ve vodě. Mám
nejen umyto, ale i vypráno. Nevadí,
svlékám promáchané boty a
oblečení a jdeme se s Míšou fotit na
rozpálený písek.
Volá Bery, že na útesu je to fajn a
stádo velbloudů, které jsme
viděli včera ze vzduchu se motá kolem jeho auta. Honza s
Petrem dolítávají.
Honzův mazel se taky nějak rozskotačil a při posledním
přistání s ním
smýká do
roštíčka. A Honza má o
zábavu postaráno. Balíme a jedeme
zpátky.
Přijíždíme
na pláž. Velbloudi už tu nejsou.Ve vzduchu visí
už jen Janek a Pavel. Pavel je
rozhodnutý natočit co nejvíc motohodin. Ve
vzduchu ladí XCtrack, natáčí a
fotí.
Ostatní poblbli a poslali to jako včera na
Kolonádu pod hotelem. Pár metrů vedle
kolonády je lagunka vytvořená
přílivem. Jenže teď příliv právě je a
tak vlny
šplouchají až k ní. Když přeletěl
Bzíra a viděl, že právě tady musí
přistát,
vyčkával, až vlny odtáhnou k oceánu.
Přistál a s padákem nad hlavou odešel
do
bezpečí. No, romantik. Necháváme tu
Hudlu a jedeme k hotelu. Volá Škrabka,
jestli jsme ještě na dunách. Viděl fotky na
Facebooku a že by přijeli. Smějeme
se. Jo Face, to je věc. Přijíždíme k hotelu a
přisedáme k ostatním.
Dávají si
baštičku na terase hospůdky.
Ochutnáváme výborné
krevetky.
Po
jídle
se jdeme cournout. Potkáváme želvu. Super,
velblouda nemám, beru za vděk
želvou.
Kluci mezitím odjíždí na
útes pro svahovače. Někteří musí
jet proto, že jim místní pes, během
jídla, označkoval padák a musí
sušit. Pavel
s Hudlou už jsou na zemi. Hudy proto, že se mu po půlhoďce letu začaly
v
žaludku vzpouzet rybičky a musel vynaložit veškerou energii,
aby je udržel tam,
kde zrovna jsou. Janek přistává
posléze... K večeři jsou kalamáry na
bylinkách.