Můj milý deníčku, ráno u snídaně se rozhoduje, kam jít dnes lítat. Ve vnitrozemí se počasí kazí, do pouště je daleko, tak znova na Aglou beach. Některým se nám po čtvrté už nechce. Miloš Kulík by to nazval takovou lítací onanií. Honza, já a Míša se domlouváme s Hudlou, Petrem Laci a bereme si malé auto. Jedeme pod "Anglána" na písečné duny. Musíme kousek pěšky, pak přelézt přes kopec písku a jsme tam. Cestou potkáváme jezdce na koních, kteří jedou na duny na projížďku.

















Písek krásně hřeje. Vybalujeme mazlíky. Vítr je konečně slabší a tak zvedáme křídla nad hlavu a couráme se po dunách. Chvilku si hraju já s mazlem a pak si úlohy měníme. Nevada má hravou. Používá mě jako obří tužku a maluje roztodivné obrazce do písku. Čárky, vlnky, sem tam nějakou tečku. Lítám kousek sem, kousek tam. Už mi to stačí. Snažím se položit padáček do písku. Jenže Nevada ještě neudělala závěrečnou tečku. A tak vesele poposkakuje dozadu a já rybkou za ní. Ještě že je tu měkko. S čerstvým peelingem se usazuju u Hudly a dáváme sváču. Já mango a Hudy si vytahuje konzervu rybiček. Míša se vrací z pláže se spoustou pokladů.





















Po jídle jdu k vodě umýt Honzův nůž a svoje upatlané ruce. Čekám raději výš, je příliv, tak ať mě to nezmáčí. Jenže Poseidon to nějak špatně chápe a posílá velikou vlnu. Nestačím utéct a stojím po kolena ve vodě. Mám nejen umyto, ale i vypráno. Nevadí, svlékám promáchané boty a oblečení a jdeme se s Míšou fotit na rozpálený písek.



















Volá Bery, že na útesu je to fajn a stádo velbloudů, které jsme viděli včera ze vzduchu se motá kolem jeho auta. Honza s Petrem dolítávají. Honzův mazel se taky nějak rozskotačil a při posledním přistání s ním smýká do roštíčka. A Honza má o zábavu postaráno. Balíme a jedeme zpátky.







Přijíždíme na pláž. Velbloudi už tu nejsou.Ve vzduchu visí už jen Janek a Pavel. Pavel je rozhodnutý natočit co nejvíc motohodin. Ve vzduchu ladí XCtrack, natáčí a fotí. Ostatní poblbli a poslali to jako včera na Kolonádu pod hotelem. Pár metrů vedle kolonády je lagunka vytvořená přílivem. Jenže teď příliv právě je a tak vlny šplouchají až k ní. Když přeletěl Bzíra a viděl, že právě tady musí přistát, vyčkával, až vlny odtáhnou k oceánu. Přistál a s padákem nad hlavou odešel do bezpečí. No, romantik. Necháváme tu Hudlu a jedeme k hotelu. Volá Škrabka, jestli jsme ještě na dunách. Viděl fotky na Facebooku a že by přijeli. Smějeme se. Jo Face, to je věc. Přijíždíme k hotelu a přisedáme k ostatním. Dávají si baštičku na terase hospůdky. Ochutnáváme výborné krevetky.







Po jídle se jdeme cournout. Potkáváme želvu. Super, velblouda nemám, beru za vděk želvou.









Kluci mezitím odjíždí na útes pro svahovače. Někteří musí jet proto, že jim místní pes, během jídla, označkoval padák a musí sušit. Pavel s Hudlou už jsou na zemi. Hudy proto, že se mu po půlhoďce letu začaly v žaludku vzpouzet rybičky a musel vynaložit veškerou energii, aby je udržel tam, kde zrovna jsou. Janek přistává posléze... K večeři jsou kalamáry na bylinkách.



Pokračování příště.

Jana K.
http://www.pgv.cz/