Za chvilku zase startujeme. První Hudy s Pavlem. Hudla má vybitou vysílačku, tak si do uší pouští muziku a mizí v dáli. Neslyší, že dozadu se nesmí, protože vojáci hlídající nedaleký radar, prskají. Lítáme dokud vítr zase nezačne slábnout. Přistáváme. Hudla se ozývá po telefonu. Vypli mu to asi 10 kilců od startu a on přistává dole u oceánu. Vymotává šňůry, které mu zůstaly přichyceny na skále. Škrábe se nahoru na útes a splavený šlape pískem zpátky. Po 7 km začíná zase pofukovat. Startuje a dolítává zpátky na start.
My ostatní mezitím odjíždíme k "Anglánovi". Hoďku lítáme. Už mě to nebaví. Jdu na přistání. Honza odlítá směrem k hotelu. Na přistávačce mě nabírá David a jedeme za Honzou. Ten dolítává 5 km od startu, kde mu chybí pár metříků, aby přeletěl dráty a mohl pokračovat dál k hotelu. Snaží se zvednout nad zahrádkou, která je oplocena kamenou zítkou. Pěstují v ní opuncie. Průlet opuncií je prý docela měkký. Naštěstí je to nějaká bezbodlinkatá opuncio-babička a tak všechno dopadá dobře. Když dorazí k autu, tahá ještě opuncii z kokonu.
K
večeři dostáváme jehněčí
špíz. A jako zákusek
je jogurt.
Jo, málem bych zapomněla. Kluci cestou domů potkávají velblouda. Ach jooooo, já zblízka ještě žadnou fotku nemám. Tahle je od Petra Laciny.
Pokračování příště.
Jana K.