Deníčku, deníčku, je tu moc lidí a moc příběhů. Nestačím si všechno poznamenávat. Úplně mi vypadlo, jak Bzíra přišel na  letiště s plnou výbavou, protože nechce nic zanedbat. Bohužel jeho skočky neprošly celním odbavením a tak je musel vrátit zpět k popelnici, kde je našel.

Ráno u snídaně dochází k incidentu. Místní kočka si oblíbila Hudlu a nechce se od něj hnout. Hudy jí vysvětluje, že by se to Kačence nelíbilo, když by si domů přivezl berberskou kočandu. Ale nedá si říct a dochází k potyčce. Bohužel náš hrdina z toho nevyšel vítězně.

 

 

Po snídani vyŕážíme na kopec. Cestou se stavujeme nakoupit.

Dnes je počasí stabilnější. Startujeme později. Honza si vybojovává svůj let skoro ze země. Někteří se drží a někteří přistáváme na přistání. Ve vzduchu je Honza, Škrabka, Petr, Bzíra a Jenda. Ten nás slušně školí. V září dělal kurz. Vozí se vysoko v kosmíru a lítá přes 2 hoďky. Na přistání se slítáváme s Davidem, Pavlem, Hudlou a Tomem. Hudy se kamarádí s místní mládeží. Představuje se jako učitel Chucka Norrise. Legračně poskakuje a napodobuje různé výpady. Na místní mládež to dělá dojem. Petr přistává kousek před přistávačkou. Hudla z pozice mládežo-šéfa posílá dva posly, aby mu pomohli. Já, David, Pavel a Tomáš jedeme znovu na kopec. Teď je to nádherná, klidná svahovačka. Po 3/4 hoďce mě to už nebaví. Pouštím to podél silnice do rovin. Tomáš říká do vysílačky, ať klidně letím, že letí za mnou a přistane u mě. Jsem ráda, že neletím sama. Přistávám před městem, kde jsme si kupovali ovoce. Ještě natáčím Tomovo přistání. Začínají se sem sbíhat děti. Je jich čím dál víc a jsou čím dál drzejší. Mezitím přistává i Pavel. Snažím se mít situaci pod kontrolou. Děti mi kradou sandále. Rukavice zmizely už před chvílí. Strkají menší děti, aby na mě padali. Přistává mi v padáku i pes. Otevírají mi pultík a najednou jeden z nich drží v ruce můj nůž. Ruce mají všude. Odháním je, ale není to nic platné. Konečně mám věci v batohu. Hledám boty.  Zahlédnu je hozené kus ode mne u silnice. Ukazuju, že chci svoje rukavice. Najednou mi jednu rukavici někdo přináší. Zahlídnu, že pro druhou běží další za keř přes silnici. Jsou protivní, nepustí mě ze svého středu a stále natahují ruce a loudí. Kluci jsou na tom stejně. Přijíždí bílé auto. Sedí v něm David s Tomášem. Strašně ráda je vidím. Schovávám věci a potom i sebe do auta. Čekáme, než dobalí Pavel. Děti buší do auta a pokřikují. Konečně Pavel dobalil. Hází bágl do modrého auta, které mezitím přijelo. Odjiiždime s poplivaným autem. Za námi zůstává hrozen řvoucích dětí. Jsem ráda, že jsme pryč.

Stmívá se. Nabíráme Honzu, Bzíru a Škrabku pár kilců před ubytkem a mažeme domů.

K večeři máme rybku na zelenině. Bašta.

Pokračování příště.

Jana K.