po Brazilii jsme se rozhodli zvolit destinaci bližší, levnější a stejně exotickou. Jedeme do Maroka. Je to první výlet, kdy nejedeme na vlastní pěst. Vyrážíme s Barakou. Bery sem jezdí už spoustu let a vyzná se. Letí nás 10. My s Honzou a Míšou, brášové - kluci Lacinovci, Bzíra, Škrabka, Tomáš Kleiner a na poslední chvíli nahrazuje Ondru z Prahy Tomáš Hudeček.
Letíme do Milána, kde
přestupujeme na další letadlo. Máme tu 5
hodin času. Neletí s náma Janek a tak čekání probíhá v klidu.
A v půl sedmé místního času stojíme na letišti v Marakéši. Je krásně teplo, vzduch voní směsí kytek, léta a kerosínu. Nádhera. Na letišti se potkáváme s Berym. Vyřizujeme si SIMky do mobilu. Nakupujeme v nedalekém marketu pití a jedeme na ubytko. Je to "penzionek" ve tvaru čtverce. Uprostřed s malou zahrádkou.
K jídlu nám přináší zeleninový salát, ochucený římským kmínem. Domácí chléb. K hlavnímu jídlu dostáváme jehněčí vařené na mrkvi a hrášku v tažinu. Tažin je hliněný hrnec, který se naplní surovinami a postaví se na podstavec se žhavými uhlíky. Je to dobrota. Jako zákusek nám přináší pomeranč nakrájený na plátky, posypaný skořicí. Kolem půlnoci jdu spát, jsem úplně vyšťavená. Těším se na zítra. Copak tu na nás čeká?
Pokračování příště.
Jana K.