Pozdně říjnový výlet do Bassana – 

aneb jak oslavit vznik samostatného Československého státu a nezmrznout

Všechno to začalo narychlo ve středu 22.10.14, kdy mi zavolal Ivan, že jedou s Mírou, Milošem a Pavlem na výlet do Bassana a jestli nechci jet s nima. Prvně sem mu řekl, že ne, protože sem měl před sebou nějaké úkoly, které sem si slíbil udělat. Ivánek mi tedy odvětil, že bude hledat někoho dalšího a tím byl telefonát vyřešen. Leč červíček hlodal a já sem, asi po 5ti minutách civění z okna na úžasnou podzimní mlhu, hnus a pošmourno, kouknul na předpověď v Itálii a to rozhodlo další vývoj. Rychle sem zavolal zpět Ivanovi, jestli si už někoho sehnal, ten řekl že ne, tak sem mu oznámil, že už nikoho shánět nemusí a já jedu. Tím sem vyřešil první problém, ale ne však poslední. V úterý 21.10. sem totiž na poslední chvíli sehnal jablka na moštování a protože už minulý rok jsme nemoštovali, nechtěl sem si to nechat ujít. To znamenalo co nejrychleji vyřešit problém – jablka by týden v pytlích nevydržela a proto se mi podařilo na čtvrtek svolat huráakci, jíž se zúčastnil Láďa Tůma a Radek (kamarád z práce) a odpoledne jsme vymáčkli 60 litrů moštu a do večera sem ještě stihnul s maminou něco zavařit a teprve pak sem se spokojeným úsměvem na tváři usínal a těšil se na zítra.

V pátek 24.10. sem byl v práci jako na trní, neb sem neměl vůbec sbaleno (ale mám mošt) a proto rychle vypadnout, nakoupit nějaký jídlo, doma pobalit pár věcí a hlavně mít v pořádku všechno na lítání a mohlo se vyrazit. Info pro ty z Vás, co si děláte vždy jednorázově cestovní pojištění na PG po internetu – když sem hledal kde se pojistit, tak sem krom staré osvědčené Uniqa pojišťovny našel cestovní pojištění Union, paragliding jde pojistit (je uveden jako rizikový sport v pojistných podmínkách) a pojištění na 5 dní i s připojištěním zavazadel mě vyšlo na 150,- Kč, což je super cena. Když klucí dovalili po 15. hod, tak už sem byl připraven, naházeli jsme věci do auta a rychle do Modesu nabrat El Prezidenta. Tam jsme vyfasovali každý objetí, hubičku a přání šťastné cesty od Barči a mohlo se vyrazit. Cesta ubíhala rychle a když je člověk pozorný, dozví se mnohé životní moudrosti, např. že ženská nemusí bejt ani pěkná, hlavně když je trochu cizí. Při takovýchto hlubokomyslných debatách uteče cesta jako voda a kolem půlnoci jsme dorazili do kempu. Každý řešil spaní po svém. Já jsem si od kamaráda vypůjčil teplý spacák (údajně do -35 stupňů Celsia) neb svůj jsem půjčil ani nevím komu a proto sem zvolil spaní pod širákem. V noci už byla kosa, odhadem tak 5 nad nulou, ale stejně sem šel spát jen v trenkách a bylo teplo až dost, teda kdyby mě po pár hodinách nevzbudil lehký deštík a proto sem postavil stan a dospal to tam.

První den výletu bylo ráno pod mrakem a vůbec nikde sem neviděl to rozesmáté sluníčko, jaké nám slibovali na ilMeteu. Každopádně po postavení stanů v zadní části horního parkoviště (v kempu už nebylo místo) jsme vyrazili na první sletík. 

Počasí se trochu vybralo, ale azuro nebylo. Startovačka na malé Grappě je luxusní a proto jsme první sletík všichni vystřelili jak namydlení a v mém případě jsem i ve stejné rychlosti byl přistán – první vyhnívka. 

Ostatní se chvilku povozili, ale protože se mělo jednat o dopolední sletík, stejně všichni nakonec po cca 30 minutách lítání přistáli a mohlo se jet znovu na start. To už se počasí krásně vybralo a my jsme za chvíli znovu stáli na stahovačce a to už se každý povozil, jak potřeboval, termika chodila jak hodinky a já sem se tedy vydal na prozkoumávání bassánského kopce ve stylu slalomáře na Kaprunu. Na kopci byla snad půlka republiky a do toho pár německých a polských škol a vzniklo z toho hemžení, jak nálevníci pod mikroskopem. 

Večer nám Ivánek, který se ten den vydal na Marosticu, ukázal, jak se přistává u stanů a všichni sme museli výsledek ocenit potleskem. Poté se večer ugrilovalo nějaký masíčko a zima a brzká tma nás zahnala do spacáků.

Druhý den bylo od rána azuro a to nám všem zvedlo náladu. Taky se k nám přidal Míra Pavlík s Davidem a Kristýnou a zase sme vyrazili na dopolední sletík. Vše fungovalo perfektně, takže dolů sme museli přistát cíleně a velké lítání potom si každý užil jak potřeboval, čehož nejvíce využíval Pavel, který je opravdový dělník vzduchu a celkově na výletě strávil ve vzduchu kolem 12 hod. 

Když sme přišli do kempu, tak nás čekalo velmi nemilé zjištění – někdo nám všem probral stany, ale myslím, že ta straka, co se k nám přišla nadlábnout, v tom tentokrát drápky neměla. Mírovi vzali cigára včetně tepané krabičky, jejíž ztrátu nesl statečně, mě vzali úplně nový nůž, kterým sem se den předtím chlubil a jinak z naší party nezmizelo nic. Ale klukům odnaproti prořízli stan a ukradli asi noťas, možná foťák, prostě na hovno. Budiž to aspoň poučení pro příští časy. Večer jsme něco zobli, pokecali, ale zima byla neúprosná a tak sme zas šli brzo spát. Dokonce Petr Bílek ze Všechova si pochvaloval, jaké máme bez Boeinga klidné večírky a že se konečně vyspí (na rozdíl od Ivánka, kterému Boeing nezapomněl po půlnoci volat, aby mu sdělil „…blbll …..bllblb…BBLLBBLL....PIČO!!!“

Třetí den sme měli v plánu dát zase sletík a pak polítáníčko, ovšem už snídaně byla spestřena zábavním programem Kluci v akci – Ivan a Míra udělali fantastický palačinky. Za některé výhozy by se nemusel stydět ani Gordon Ramsay a jak se všichni po nich olizovali. 

Obloha byla od rána zatažená a slunko bylo daleko před náma v rovinách. Naskákali sme do toho a těžko se vozili okolo startu. Mě se podařilo najít si místo, kam žádný piloti nelítali a vždycky sem si tam dobral trochu vejšky a držel se o něco déle. Najednou se obloha začala protrhávat a já se rozhodl, že zkusím u kopce vydržet, než se to nasvítí a začne to chodit. Vyplatilo se a já sem nakonec byl přes 3,5 hod ve vzduchu. Termika chodila moc pěkně a lítání bylo jedna báseň. Mezitím si zbytek partičky odstartoval pod kobercema, zase si všichni polítali v tom neuvěřitelném počasí 27.října. K večeru sme v kempu sledovali pokus o přistání jednoho českého pilota, ale takové elegance jako Ivan nedosáhl, dokonce to smrdělo průserem. Pilot měl asi špatný rozpočet a už to vypadalo, že vlítne do stromu u parkoviště (zrovna v tu dobu pár set metrů od kempu záchranáři sundávali nějaké křídlo z cypřiše), ale nakonec to přetáhl do negativky a cca z výšky 4m sebou praskl na zem. Po ujištění se, že je v cajku, sme dali večeři (někdo šel do restaurace na pizzu, někdo si uvařil sám), pokec a zase do hajan.       

Poslední den výletu sme zavrhli tradiční sletík, ale v klidu jsme pobalili věci a vyjeli na startovačku k památníku, kde je nádherný rozhled a vyčkávali tam. Někdo si čekání zkrátil návštěvou památníku. Trochu víc tam foukalo a tak starty byly trošku živější (mě např. před startem křídlo posmykalo 10 metrů po zemi, než ho kamarádi zastavili). 

Šnajby tam testoval nové Trango a Miloš si od něj vypůjči UP Trango XC2 na zkoušku a docela si ho pochvaloval. Prvně odstartoval Miloš, pak já, Pavel, Míra Pavlík a ostatní sjeli na spodní start, protože se nahoře už dost rozfoukalo. Mě se ten den podmínky moc nelíbily (ale ostatní si pochvalovali), tak sem po hodince přistál, ještě jednou vyvezl Miloše na start a pak se jen čekalo, až všichni přistanou, pobalili jsme věci, rozloučili se s Mírou P. a jeho partičkou a mazali domů. A jak už to u návratů bývá, cesta byla ospalá a všichni vstřebávali nabyté zážitky.

Co dodat závěrem – byly z toho neuvěřitelně krásné 4 dny plné lítání, pěkného počasí a hlavně super lidí. Přihlášené lety jsou ZDE.

MÓÓÓC PĚKNÉ TO BYLO