V Dačicích je vidět pouze na pár metrů, zato takhle krásně bylo už za Hříšicí.
Původně jsem chtěl letět do Znojma, tam přistát za městem u benzínky, pokecat, natankovat a zase se vrátit.
Nakonec se domlouváme na trojúhelníku – Rumburakov, Slavonice a zpět. Hned po Františkovi startuju taky.
Želetava.
Termika dnes pěkně funguje, ovšem našim bezmotorářům se na vlek nechce, už to asi zazimovali.
Budkov.
Velký Újezd.
Kojatice a Dešov.
Rumburakov. Když vidím tu stráň dolů k vodě, začínám se obávat termiky, na focení to nebude nic moc.
A byla tam! Pěkně se mnou cvičila, ale já se nedal. Jen zamávat Rumbimu, který je na schodišti, jsem při tom nezvládl.
Tak honem plný plyn a vyzvedat se ještě nad hrad Bítov. A fotit a fotit!
Takže letíme na Slavonice.
Police.
Ve šňůrách zase máme nachytaných spousty pavučin.
Proč tam kdo a jak jezdil, mi je záhadou. A takových polí bylo více. Zajímavý snímek má jeden ve fotosoutěži, koukni ZDE.
Dešná.
František mne už před chvílí z důvodu méně paliva opustil a letěl zpět. Já ještě dávám Písečné.
Slavonice bych už asi taky nedal, takže to otáčím a letím taky zpět.
Díky termice a větru je to takové hravé.
Jemnice.
Dole to moc neletělo, zato tady to zrychlilo.
Ale nádhera, prvně se mrakům vyhýbám a když jsem dostatečně vysoko, letím nad nima a fotím a fotím.
Stopuju motor a vyklesávám na přistání.
Já vím, fotek s mrakama jsem tady dal hodně, ale já z nich byl úplně unešený.
Tady jsem motor zase nastartoval a letěl se pokochat ještě jednou. A na fotkách to není tak krásné jako ve skutečnosti!
Po
více jak dvouhodinovém poletování přistávám zpět, můj let je ZDE. Volám
Františkovi a ten už obědvá, přistál si nedaleko domova. Jeho článeček z tohoto letu je ZDE.