Ve
čtvrtek 21.8. jsme se byli s vnukem Jiříkem
podívat
na balónové
létání nad
Telčí. Zúčastnil se ho i Zbyněk Daňhel a tak jsme
se
šli podívat na jeho start.
No a tam jsme se potkali s Láďou, který
do vzduchu
se Zbyňkem poslal svou manželku
Zuzku a tátu. Nejspíš aby taky zažili
ten
krásný pocit
z létání a měli
pak pro
Láďu větší pochopení.
Jak to dopadlo, nevím, tak uvidíme, jestli bude létat častěji.
Jinak ve čtvrtek asi bylo i krásné a letové počasí, jen škoda, že na létání jsme se přihlásili pouze dva a tudíž se nevlekalo.
Přitom
to už vypadá, že se nám přibližuje zima, vždyť
v pátek 22.8. byl na Šumavě mráz, na Jezerní Slati prý dokonce
-4,6 st., a následně v neděli na
Sněžce už chumelilo. I ptactvo se už možná připravuje na
odlet.
V pátek 22.8.14
se nás naštěstí sešlo
více a tak se na Pěčíně vlekalo.
Já
šel první a vyzvedal
se až k základnám, jenže ty už byly
v necelých tisíci metrech.
Chvíli
jsem se držel, ale s touhle výškou někam
letět jsem si netroufl, neměl
jsem sebou svou ESA.
Takže po chvíli přistávám zpět, můj let je ZDE.
Miloš se mi pokoušel lépe nastavit mou novou GPS.
Vozili
se pak i další, ale k odletu se nikdo
neměl. FrantaL občas vypadal, že při
letu má zajímavé zážitky,
jak to s ním cvičilo, pak dával
ouška a až po
přistání jsme zjistili, že si to
padáček prý dělal sám.
Míra měl zajímavé přistání. Původně snad nalétával pro fotografa, jenže pak mu tam prý zřídnul vzduch, tak se propadnul.
Pak
to
chvíli nechodilo nebo se nám prostě jen nedařilo,
i počasí nevypadalo dobře. To byl čas na malou
svačinku a odpočinek.
Jak se to začalo lepšit, odletěl Dan a Boeing. Já se pak na druhý pokus taky chytil, nebe bylo téměř celé zatažené.
Asi to chodilo, protože kolem nás létaly větroně.
Pak jsme trochu propadali, Dan mezitím přistál, jeho let je ZDE.
Boeingovi se následně zadařilo a letěl směrem na západ. Já se taky ještě vyzvedal a letěl za ním.
Občas kolem nás kroužila spousta větroňů, v jednu chvíli prý napočítali sedm.
Nad Řečicí se zvedám až k základnám. Tentokrát už byly ve výšce přes 1,5 tisíce.
Jenže pak bylo všechno zastíněné a tak to stáčím k Javořici.
Zdařilá siluetka, né?
Mrákotín a nad ním všechny stráně byly nasvícené, byly i nafukované, ale nezvedám se.
Dole na poli byl vidět jeden větroň, taky to tu asi nezvládl.
Trochu jsem se přizvedával nad zalesněnou strání, na jejímž vrcholu je asi zatopený lom. Ještě jsem ho stihnul vyfotit.
Možná kdybych nefotil a raději letěl, udělal bych líp. Takhle jsem byl za chvíli na zemi. Můj let je ZDE.
Jen co jsem sbalil, celé nebe se zatáhlo. A to už pak vydrželo až do večera.
Pak pěkná pěší procházka, nejenom auta, ale ani autobus mi nezastavil.
Za Lhotkou mi pak zastavilo auto s Jitkou Švejdovou, někteří si ji ještě možná pamatují, např. z doletné ZDE.
Mohli mě dovézt skoro až domů, jenže pro mne už jela jiná ESA – Bára. Takže v Mrákotíně přesedám.
Při cestě domů najednou vidím nějaké křídlo a on se to vrací Boeing.
Přistál nedaleko, tak jsme ho naložili a dojeli do Matějovce společně. Jeho let je ZDE.
Míra se prvně bál, že tak velkou zahradu na sbalení Boeingova křídla nemá, ale vešel se.
Eva se právě vrátila z houbové procházky. Pěkná úroda.
Po osvěžení jsme vyrazili po jejich nové asfaltové cestě do Peče, kde na Boeinga už čekal Dan.
